Václave, přesně po dvou měsících jste se vrátil do sestavy, jak jste se cítil na ledě?
Bylo to po dlouhé době, takže jsem byl trochu nervózní. Po prvním střídání to naštěstí ze mě spadlo a hrálo se mi dobře.
Z Ústí vezete domů dva body, jaký to byl zápas?
Myslím, že jsme nehráli vůbec špatně. Bohužel to je stále ohraná písnička. Měli jsme hodně šancí, ale nepovedlo se nám vstřelit branku. Poté nám navíc nebyla uznána branka, kdy rozhodčí odpískal postavení našeho hráče v brankovišti. Shodou okolností jsme poté šli do tří a obdrželi jsme branku dvě sekundy před koncem druhé třetiny. To byla pro nás velká rána, jelikož jsme předtím byli ve velkém tlaku. Ty nevyužité šance mrzely.
Prohrávali jste dokonce o dvě branky, to asi nebylo moc příjemné…
Obě branky padly po přesilovce pět na tři. Když přijde přesná střela z první po rychlé nahrávce… S tím nejde moc co dělat. Nás pak nakopl gól v početní výhodě. Více jsme si věřili, dostali jsme novou krev do žil a začali jsme po nich více chodit.
Zápas jste otočili v nájezdech, ve kterých jste letos ještě neprohráli.
Nájezdy samozřejmě trénujeme pravidelně, ale přímo se na ně nezaměřujeme. Máme tu šikovné kluky, co vědí, co udělat. Úspěšní exekutoři se vlastně i opakují. Na to se zatím můžeme spolehnout.
Obával jste se o bonusový bod, když Lukáš Forman svůj nájezd neproměnil? Letos rozhodl všechny zápasy v nájezdech.
Po nájezdu Lukáše Formana ukazoval jejich brankář na střídačku, podle mě tam zapracoval Vladimír Brož, který mu asi něco řekl. Tudíž to gólman možná čekal. Naštěstí jsme i tak uspěli a za dva body jsme rádi. Slovan je sice v tabulce pod námi, ale před zápasem měl čtyři výhry v řadě. Až my jsme je teď porazili.
Václav Čejka (zleva) s Matějem Psotou (zprava) před zápasem v Ústí nad Labem.
Jak probíhala vůbec vaše rekonvalescence?
Když to řeknu stručně, tak já jsem se pět týdnů „válel“. Nemohl jsem toho moc dělat. Od začátku prosince jsem začal konečně nějak trénovat. Bohužel jsem ještě chytil mezitím chřipku, což můj návrat na led zase oddálilo. Postupně jsem začal jezdit na kole, poté chodil na led. Díky paní Zahrádkové, která se mnou dělala různé cviky, se ruka hojila rychle.
Měl jste zlomený prostředníček a ukazováček, limituje Vás to ještě?
Vlastně poprvé, co jsem sundal sádru, tak jsem ani nemohl dát prsty do pěsti. Bylo to, jak kdyby to nebyla moje ruka. Teď už je to naštěstí dobré, i když stále se mi občas stane, že neudržím hokejku při tvrdší střele. Ruka je ještě lehce zesláblá, chybí v ní síla a lepší technika, ale vše se to lepší.
Kdy bylo jasno, že nastoupíte?
Můj návrat se zvažoval už na to poslední derby, potom jsem měl nastoupit v úterý s Benátkami, ale ten zápas se nakonec odložil. Nakonec jsem byl za to rád, jelikož jsem měl více času na trénování.
Jak obtížné je sledovat utkání jen v roli diváka a jak jste využil volný čas?
Z tribuny je to horší sledovat, člověk má nervy a nemůže to ovlivnit. Volný čas jsem trávil co nejvíce s mojí rodinou, ta mi hodně pomohla v tomto období, za což jí děkuji.
Při vaší absenci převzal kapitánské „C“ Michal Vodný, jak to podle Vás zvládl?
S Michalem si rozumíme a jeho zastupování bych určitě hodnotil jedině kladně. Michal je vlastně asistent a my se bavíme naprosto rovnocenně. Nevidím v tom problém a rozdíl, jestli mám céčko já, nebo on.
V sobotu přijede Sokolov, jak těžké je hrát proti týmům ze spodku tabulky?
S těmi týmy kolem nás to není nikdy lehké. Nám se všeobecně hrálo vždy lépe proti favoritům. Není to žádné podcenění nebo tak, že se nám proti slabším hraje hůř, ale nám spíš nesedí vůbec jejich styl hokeje. My se někdy můžeme postavit na hlavu, ale v tom zápase to nejde. Minulý rok jsme třeba uměli porážet Kladno, také s Budějovicemi jsme vyhrávali možná i více než proti Kadani.
