Ohlasy po utkání
Dobře jsme si hlídali slot a dorážky, kvituje Brož. Co řekl o nájezdech?
včera
Byl to strašidelný zápas, říká smutně Jan Wasserbauer
Ohlasy po utkání
T ř e b í č - Po šesté, pokud počítáme i přípravné zápasy, zkřížili své hole hokejisté Horácké Slavie a Olomouce. Ani na šestý pokus nemohly Bílé hvězdy slavit vítězství, naopak Kohouti jim připravili až krutou a hořkou porážku 0:7. Mužem, který byl vyhlášen nejlepším v dresu družiny kouče Pokorného, byl čerstvě jednadvacetiletý Jan Wasserbauer. I když občas těžko hledal ta správná slova, přesto se k tomuto zápasu trefně vyjádřil.
„Celkově, celý zápas, byl pro nás strašidelný. Dostali jsme brzy první gól, skoro na začátku utkání. V první přestávce jsme si v kabině řekli, že to zkusíme podobně, jako poslední domácí zápas proti Mladé Boleslavi, že to zkusíme po nevydařené první třetině, která nám prostě nevyšla, „hecnout“,“ připomněl sobotní souboj domácí útočník. Proti Bruslařskému klubu podaly Bílé hvězdy jeden z nejlepších domácích výkonů, když po první třetině rovněž prohrávaly o tři branky. Poté se však celý tým semknul, trochu pomohlo štěstíčko a podstatně přesilové hry, které se proti Hanákům nedařily. Přišly dvě branky v prostředním dějství a účastník loňské baráže o extraligu se o výsledek musel strachovat až do závěrečného hvizdu.
Historie se ale neopakovala, druhá třetina kopírovala průběh té první. “Ve druhé třetině znovu to stejné. Pokud se zamyslím, tak jsme neměli žádnou velkou šanci, hosté do čeho práskli, z toho měli gól a my už jsme nevěděli kudy kam.“ Produktivita Kohoutů byla v tomto zápasu opravdu nadstandardní. Z pětadvaceti střel, které mířily na domácí svatyni, museli oba Třebíčští gólmani lovit sedm puků ze sítě. Třebíčským ve středeční večer naopak nebylo souzeno Halásze překonat ani jednou.
Domácí tak alespoň chtěli uspět v posledním dějství, už kvůli vlastní psychice před utkáním v Českých Budějovicích. “Před třetí třetinou jsme si řekli, že ji neprohrajeme, že ji vyhrajeme. Olomoučtí však za stavu 7:0 pro ně měli sebevědomí samozřejmě jinde, už si dělali kličky, už nás projížděli a dělali si, co chtěli. I když jsme se snažili s tím něco udělat, alespoň vstřelit nějakou branku, nebo něco, co by nám pomohlo do příštího zápasu. Ale to se nám nepovedlo. Nakonec buďme rádi, z pohledu příštího utkání, že jsme nedostali ve třetí třetině už další gól.“
Pro domácí je vždy důležité, kdo dá první branku. Ta středeční byla navíc trochu kuriózní, od hrudi hostujícího hráče. „Já jsem přesně nevěděl, jak ten první gól padl. Já jsem se ještě jel zeptat hlavního rozhodčího, zda puk náhodou do sítě nevhodil autor branky rukou. Bylo mi odpovězeno, že hráč si kotouč zpracoval tělem pod nohy a brance předcházel kontakt s jeho holí. Takové branky nás sráží. My se musíme lépe nastartovat na začátky zápasů, to se nám nesmí stávat.“
Bílým hvězdám, kterým nevyšel úvod prvního dějství, nevyšel úvod ani toho druhého. Místo kontaktní branky přišel trest z hole Ondruška. „To je těžké,“ hledal chvíli slova třebíčský forward, „přišla čtvrtá branka a pak už to tam Olomouckým padalo jak na pásu.“
Černá středa je však minulostí a je nutno se poučit a dívat se dopředu. Před koncem základní dlouhodobé části soutěže již bude každý zápas důležitý, tím spíše s týmy, které by se chtěly probojovat do osmičky a tím i do play-off. Jedním z takovýchto utkání bude sobotní souboj (18. 1. 2014) v Českých Budějovicích, na které sdružení HSFANS pořádá velký výjezd.
