Bylo pro mě ctí vést tým, který jsme tu letos měli, říká Kamil Pokorný

Trenére, sezóna letos skončila už ve čtvrtfinále se Sokolovem. Nejprve ale poprosím o hodnocení základní části, která sama o sobě byla náročná a hrála se netradičně na tři třetiny.

Začnu konstatováním, že šlo o obrovsky specifickou prvoligovou sezónu, protože už před soutěží všichni věděli, že pět týmů bude namočených v sestupu. Po odstoupení Kadaně šlo o čtyři týmy. I tak šlo skoro o čtvrtinu tabulky. (tento ligový ročník začínalo 17 týmů – pozn. red.) My jsme letos hráli jako nejdéle působící klub v první lize už pětadvacátou sezónu. Měli jsme z ní velký respekt a proto jsme tlačili na to, abychom do ní dobře vstoupili. Je známou věcí, že pokud mužstvo soutěž špatně začne, otočit to bývá strašně složité.

Vám se ale ten začátek a velká část základní části povedla skvěle. Dlouho jste dokonce vedli celou ligu.

Ano, start se nám povedl nad očekávání, není moc týmů, které by v první třetině prohrály ze šestnácti zápasů jen jeden. To byl odrazový můstek k tomu, že jsme dokázali splnit cíl, který byl původně do osmého místa. Jenže, když se zpětně podívám, tak tým na osmém místě byl ke konci soutěže přímo ohrožený tím, že spadne do play – down. Proto jsme strašně rádi, že jsme se celou základní část pohybovali v popředí tabulky, snad třicet kol jsme celou soutěž vedli. Ale bylo to vše dáno první třetinou soutěže.

Potom přišly i nějaké prohry a pokles v tabulce na konečné třetí místo. I to má své příčiny. Můžete je z vašeho pohledu pojmenovat?

Ano, přišel určitý útlum, ale i ta druhá část soutěže byla z naší strany slušná. Uhráli jsme v ní dvacet devět bodů a s předstihem jsme si tak zajistili klid do závěru základní části. Bylo to ovlivněno i tím, že v úvodu soutěže za nás nastupovali kluci, kteří neměli stabilní místo v extralize – Jakub Stehlík, Silvester Kusko, Vilda Burian, Martin Dočekal nebo Lukáš Doudera. To byli hráči, kteří nám obrovsky pomohli a zapadli skvěle do našeho týmu. Celkově mužstvo šlapalo parádně, opravdu parádně. Vezli jsme se na vítězné vlně, psychika byla na hranici stropu, otáčeli a rozhodovali jsme zápasy v posledních minutách. Málokdy se to takhle sejde a my jsme za to strašně rádi, protože celá sezóna byla pro hodně týmů velice složitá. Postupně nám z toho tihle kluci, kteří svou přítomností v týmu zvyšovali jeho kvalitu, vypadávali. Pak přišly i situace, kdy jsme hráli s mužstvy, které byly přímo ohroženy a pro ně to už byly zápasy na krev. Z naší strany tam bylo i trochu uspokojení. Proto ta třetí část soutěže už nebyla úplně optimální, ale bezpečně jsme si dokráčeli pro první čtyřku, skončili jsme třetí a šli jsme do play off.

Ta určitá pohoda ale nakonec asi byla spíš na škodu. Ukazuje se i na dalším průběhu play – off, že jdou dál týmy, které do konce hrály spíš o všechno, než ty, které měly určitou jistou delší dobu před koncem základní části.

Když se na to dívám zpětně, tak nám to opravdu trošku ublížilo. Nastartovat znovu ty motory není úplně jednoduché. Sokolov vlastně bojoval o šestku do poslední chvíle a byl hodně mentálně nachystaný. Je tady ještě jedna věc, kterou bych chtěl zmínit. V únoru měla být desetidenní přestávka, na kterou jsme měli nachystaný kondiční mikrocyklus, abychom do play – off byli řádně nachystáni. Jenže jsme tam museli nacpat zápasy, které jsme měli odložené kvůli covidu. Vím, že tohle postihlo i další kluby, ale my jsme s tou pauzou a tréninkem prostě počítali. Je to jedna z věcí, která nás mrzí, protože v plánu jsme ji měli a tento kondiční mikrocyklus jsme museli vynechat. Místo toho jsme hráli zápasy, abychom regulérně odehráli všechna utkání základní části.

Pak přišlo play off, ve kterém jste se vyhnuli předkolu, šli jste rovnou do čtvrtfinále. Bohužel konec v něm byl až příliš rychlý a možná i nečekaný.

Byli jsme označeni za papírového favorita z pohledu tabulky. Ale kdo si udělal tabulku za poslední třetinu, tak mu bylo jasné, že to tak úplně není. Věděli jsme ale, že se chceme rvát o postup. Hlavně kvůli divákům, protože konečně mohly být bez omezení naplněny kapacity stadionů. Náš cíl byl, aby si diváci užili hokeje co nejdýl. Že to nevyšlo, to nás na tom celém mrzí asi nejvíc.

Jak tedy hodnotíte čtvrtfinálovou sérii se Sokolovem?

V únoru nám odešel Martin Dočekal a Lukáš Doudera. Osobně si myslím, že kdybychom je měli k dispozici a kdyby do série naskočili, tak by svou kvalitou ještě strhli i ostatní kluky k lepšímu výkonu. Vůbec nemůžu říct, že by se hráči na něco vykašlali. Prostě play off je play off... Dali do toho vše, co bylo v jejich silách, ale od začátku šlo v téhle sérii hodně věcí proti nám. Že jsme začínali doma, to jsme si vybojovali v základní části. Já v tom ale až takovou výhodu nevidím, což se ukázalo hned v tom prvním zápase a nakonec i v prvním zápase v Sokolově, kde i domácí měli problém srovnat se hlavou s tím, že se hraje na domácím ledě, před jejich fanoušky.

Které faktory podle Vás byly v téhle sérii nejdůležitější?

V prvním utkání jsme dostali gól prakticky se sirénou, vteřinu před koncem první třetiny. V tomhle vypjatém utkání by nám hodně pomohlo, kdybychom šli do kabin za nerozhodného stavu. Kluky jsme chtěli v kabině hlavně zklidnit, ale ten gól nám to naboural. Po padesáti minutách vyrovnáme na 1:1, můžeme s tím zápasem něco udělat, jenže za padesát vteřin dostaneme gól na 2:1. To byla jedna nebo vlastně dvě rány do vazu v jednom zápase. Nakonec jsme ten zápas ztratili. Ve druhém zápase vyskočil Adam Gajarský, který se střelecky probral, zápas vlastně dvěma góly rozhodl a bylo srovnáno na 1:1. O třetím utkání už jsem mluvil, to byl pro mě klíčový zápas. Využili jsme toho, co se stalo nám doma, že Sokolov nebyl před domácími fanoušky v úplné psychické pohodě. Šli jsme do vedení 2:0 a opět se nám stalo to, že za pětadvacet vteřin inkasujeme gól, snížení na 1:2. Pak přišly momenty, kdy jsme měli několik vyložených šancí, mohli jsme odskočit... Jenže jsme je nedali a přišla další rána pět vteřin před koncem třetí třetiny a vyrovnání na 2:2. V tomto zápase jsme se ještě semkli a dotáhli jsme ho k remíze. Myslím si, že v šedesáti minutách jsme tohle utkání měli zvládnout. Na druhou stranu však musím říct, že v prodloužení byli domácí jasně lepší a strhli zápas na svou stranu. To byl asi rozhodující moment série. Poslední zápas nám nevyšel, domácí byli na vlně z toho vítězného prodloužení, hned v jeho úvodu dali dva góly. To už se pak strašně těžko odvrací. Naděje byla ještě, když Michal Vodný v přesilovce zakončoval. Tam fantasticky zakročil Cichoň, vytáhl puk na tyčku. To byla asi jediná možnost, jak se do zápasu vrátit. Ve třetí třetině bylo vidět, že naše mužstvo nemá mentální sílu a Sokolov si výsledek i svými zkušenými hráči pohlídal. Prohráli jsme s mužstvem, které má výbornou útočnou fázi a v celé sérii dominovala jejich první formace Konečný, Kverka, Přibyl. Soupeř měl k dispozici i nejproduktivnějšího obránce soutěže Honzu Pohla, měli silné hráče v předbrankovém prostoru. Procentuálně vyhráli strašně moc soubojů, ať už v obranném nebo útočném pásmu. V tom byli lepší. My jsme se snažili hrát organizovaně tím, co nás zdobilo celou sezónu, ale už v poslední třetině základní části bylo jasné, že máme velký problém s produktivitou. Ty góly, které nám padaly jako ořechy v první půlce sezóny, kdy jsme skórovali skoro z každého brejku, tak to se nám teď nedařilo. Projevilo se to i v play – off.
Nezbývá mi nic jiného, než soupeři pogratulovat a myslím si, že neřekl ještě poslední slovo, protože kádr má složený velice dobře. Samozřejmě jim někteří hráči odešli hlavně do Sparty Praha. Ať už to byl Prymula nebo Šmerha. Kdyby tyhle hráče měli k dispozici, tak by to mužstvo bylo ještě někde jinde. I tak jim zůstal Daniel Přibyl, vrátil se obránce Jeřábek, který odvedl velký kus práce v celé sérii. My jsme hráli týmově, ale nikdo nám individuálně nevyskočil tak, aby byl dominantní a dokázal vyrovnaný zápas strhnout na naši stranu. Doma se to povedlo Adamu Gajarskému, je to takový typ na play – off. Celkově to ale byly průměrné výkony a ty bohužel na Sokolov nestačily. Celá série byla podle mého názoru férová, jak od realizačního týmu, tak od hráčů. Samozřejmě nějaké emoce tam byly, ale to k tomu patří. Sokolov si pro postup došel jednak kvalitou a jednak tím, že kádr měl na play – off složený trochu líp, jak my.

Po druhém utkání, po skončení pozápasového rozhovoru řekl trenér Sokolova pan Štrba, že už se sem v této sérii nevrátí. Řekl jsem, že bych byl rád, kdybychom se ještě potkali. Není tohle třeba aspoň částečně důkaz o tom, že Sokolov měl o něco větší i víru ve vlastní schopnosti a větší sebevědomí?

To si nemyslím. Jsou to taková prohlášení, které někdo dělá aby namotivoval své hráče, někdo o tom nemluví, aby zase něco nezakřikl. Sebevědomí je samozřejmě důležitá věc. Nevím, jak to měl Sokolov se sebevědomím za stavu 0:2 pro nás ve třetím zápase. Asi ho měl, protože srovnal a vyhrál v prodloužení. Je to vždycky o tom, jak se daný zápas vyvíjí. Je pravda, že my jsme těch facek dostali opravdu moc. O tom jsem už mluvil, góly v posledních sekundách, rychlé a celkem laciné branky po našich vydřených gólech. Navíc jsme měli v týmu mladé beky, kteří ještě nemají zkušenosti a nehráli takovéhle zápasy play off. Někteří naši hráči se nepotkali s úplně top formou. Tak to ale ve sportu je. Hokejový bůh to rozdává spravedlivě. My jsme od něj dostali neskutečně velkou porci v základní části. Znovu opakuji, že jsme za to strašně rádi. Podívejme se na tradiční ligová mužstva, která jdou dolů třeba po dvaadvaceti letech. Ústí nad Labem, kdo by tipoval, že sestoupí Havířov, Benátky nad Jizerou byly sice farma, ale už také dlouhodobý a tradiční účastník Chance ligy. Bez play off zůstala Poruba, kterou já jsem tipoval na finále, možná i na baráž o extraligu. Za námi skončila Slavia Praha, Vrchlabí se silným sponzorem v zádech. Je to sezóna, kdy jsme teď možná trochu kyselí, aby ne, každý chce vyhrávat. Na druhou stranu musím říct, že když ji vezmeme v globále, tak jsme překročili svůj stín a být třetí po základní část a šestý po play -off si myslím, že je výsledek, který si mužstvo vydřelo a hráčům děkujeme. Samozřejmě děkuji i realizačnímu týmu, který celou sezónu pracoval perfektně, ať už to byl Jarda Barvíř, David Dolníček, Jarda Odehnal. Děkuji i Luďku Popelovi, Martinu Mejzlíkovi, Jardovi Kaldovi, masérům, kustodům, protože všechno fungovalo. Hráči měli servis tak, jak jsou zvyklí. Jediné, z čeho jsem opravdu zklamaný je, že jsme před našimi diváky nemohli hrát dýl. Už v zápase se Sokolovem na konci základní části bylo vidět, že nám chtějí pomoct, byli slyšet a hokej je znovu zaujal. To je moje kaňka v hlavě, že jsme jim těch zápasů, kdy jde o všechno, nenabídli víc.

Pak jsou ještě věci, které normální fanoušek třeba ani neví. Hráči jsou také jen lidé, mají svoje normální denní problémy, jako všichni ostatní. Divák si řekne, zaplatil jsem, chci vidět nějaký výkon, jenže někdy ten výkon mohou ovlivnit právě i věci, které člověk na tribuně ani neví. Vojta Střondala chyběl v prvním zápase kvůli úmrtí v rodině, Pavlu Jekelovi se narodil potomek krátce před koncem základní části, což možná jeho soustředění mohlo narušit.

Pro Pavla Jekela bych řekl, že se nic neměnilo, pro něj to byla obrovská radost, to by ho mělo spíš nakopnout. Naopak neúčast Vojty Střondaly v prvním zápase série pro nás byla obrovským problémem. Jsou ale v životě důležitější věci, než sport, jsme lidé a proto jsme mu umožnili aby odjel. Zrovna v tom zápase, ve kterém chyběl jsme hráli dost přesilovek a on hned v tom dalším ukázal, že je umí řídit a že dokáže dát gól. V základní části jsme měli špatná oslabení i přesilovky. V play off jsme to otočili a měli slušná čísla. Vojta bohužel v tom prvním zápase hodně chyběl, ale takový je život, měli jsme si s tím poradit, na to se nebudeme vymlouvat.

Říká se konec dobrý, všechno dobré. Někteří fanoušci to ale teď otočili na to, že když se nepovedlo play off, bylo všechno špatně. Jak se na tyto negativní hlasy díváte Vy?

Fanoušek má samozřejmě právo se prezentovat jakkoli. Jediné, co mi vadí, když uráží hráče nebo realizační tým. Vzkázal bych jim, ať se kouknou v jaké situaci jsou některé jiné kluby. O to šlo v letošní lize strašně moc. Víme, že je v této době všechno složité, ale věřím, že Třebíč začne i rekordní šestadvacátou sezónu v první lize. Dívat se na celou sezónu negativně mi přijde jako podpásovka na kluky, kteří to tady odmakali a udělali všechno pro to, aby se Horácká Slavia neobjevila na tom černém seznamu sestupujících. Naopak, kdo se díval tři měsíce na tabulku a viděl Třebíč na prvním místě, měl by být jako fanoušek hrdý. Že to někdy v závěru v play off nevyjde, to se stává. Nejsme jediní, komu se to stalo. Chtěli jsme to dotáhnout co nejdál, ale objektivní příčiny a kvalita soupeře nám v tom zamezily.

Soutež samotná přinesla několik velkých překvapení. Které z nich bylo pro Vás tím největším?

Nechci se moc vyjadřovat k ostatním klubům, nevím, jaké měly problémy. Když se ale kouknete na soupisky, je vidět, že jenom peníze a jména kádr a mančaft nedělají. Nechtěl bych být v kůži těch, kdo sestupují a rozhodně jim to nepřeju. On to někdy může být impuls, věřím, že se vzchopí a někdy v budoucnu se do soutěže vrátí.

V klubu působíte i v roli sportovního manažera, proto nemůže chybět otázka na skládání kádru pro příští ročník. Bude o čtyři až pět účastníků méně, možná i širší hráčský trh. Jsou už ve hře nějaká jednání nebo změny v týmu?

V součinnosti s Martinem Svobodou na tom pracujeme. To si myslím, že funguje. Na příští rok máme už podepsanou řadu hráčů, pracovali jsme na tom už v průběhu sezóny. Nechtěli jsme to ale zveřejňovat po jednom, po dvou jménech. Fanoušci by se to vše, včetně jmen hráčů, které máme na příští sezónu podepsané, měli dozvědět v nejbližší době. V pondělí nás ještě čekají výstupní pohovory s hráči. S každým chceme mluvit a samozřejmě pracujeme na dalších jménech. Kádr určitě nebude stejný, jako byl letos. Někomu končí smlouva, o některé jiné hráče, které máme vytipované, zase stojíme.

V Třebíči máte za sebou první sezónu po návratu z Komety Brno. Jaká pro Vás byla? Není to trošku srážka s „jen“ prvoligovou realitou?

Pro mě to byla úžasná sezóna. Tak, jak hráči přistoupili k letní přípravě i k základní části bylo skvělé a všechno se pak dělá líp, pokud pracujete v takovéhle atmosféře. Už jsem zmiňoval, že mám výborné kolegy. Prostředí je tady suprové, věděl jsem do čeho jdu. Hokej je vlastně stejný, jak na úrovni extraligy nebo první ligy. Samozřejmě někde je to rychlejší, někde jsou šikovnější hráči... Největší rozdíl je asi v arénách v téhle soutěži. Co se zdejšího zázemí týká, tak všichni se snaží dělat maximum, aby v rámci možností bylo co nejlepší. Pro mě bylo rozhodující stát na střídačce a mít mančaft, který maká a bojuje a je vcelku jedno, kde to je. V Kometě jsem si to samozřejmě užil, ale touto soutěží vůbec nepohrdám, má svou kvalitu. Bylo pro mě ctí vést tým, který jsme tu letos měli.