|
"Hokej mi hodně dal, ale taky hodně vzal," prozradil Martin při našem rozhovoru. |
Kdy a kde jste s hokejem začínal?
Začínal jsem v šesti letech ve Žďáře nad Sázavou. K hokeji mě přivedl děda a později se mi věnoval táta.
Pocházíte z hokejové rodiny?
Vůbec ne. Nikdo od nás nikdy hokej nehrál. Nevím, jak to dědu napadlo.
Co pro Vás hokej dneska znamená?
Hokej pro mě znamená to, že jsem v kolektivu, potkal jsem spousty zajímavých lidí... Hodně mi dal, ale taky i vzal. Mám méně času na rodinu a jako mladšího mě ochuzoval o takové ty klukovské zábavy.
Čím vším jste během své hokejové kariéry prošel?
Prošel jsem toho dost. První hokejové krůčky jsem dělal ve Žďáře. Pak jsem zamířil do Jihlavy, kde jsem hrál za mladší a starší dorost. Dále jsem byl chvíli v Prostějově, kde jsem začínal s první ligou. Poté jsem se na pět let vrátil zpátky do Žďáru. Další sezónu jsem hrál ve Znojmě. Pak přišli do Žďáru Senátoři, tak jsem šel zpátky, přišel ale krach. No, a teď jsem v Třebíči druhou sezónu a jsem tady moc rád.
Na jaký svůj výkon jste nejvíc hrdý?
Bylo jich víc. Jeden je spojen i s Třebíčí, kdy postupovala do první ligy
(před osmi lety – pozn. autorky). To byl moc krásný zážitek!
Kde jste nejvýše hrál?
V první lize. Chtěl bych si zkusit i extraligu, ale na to už je asi pozdě.
Přemýšlel jste o tom, co budete dělat, až jednou s hokejem skončíte?
Rád bych u hokeje zůstal. Mám trenérské „céčko“ a mám i nějaké zkušenosti. Chtěl bych se věnovat mládeži. Jsem eletrikář, ale nic si ze svého oboru nepamatuji, a tak doufám, že zůstanu u hokeje.
Máte syna, vedete jej taky k hokeji?
Toho vedu zatím k tomu, aby se naučil mluvit, protože jsem mu teprve dva a půl roku.
(smích) Chtěl bych to zkusit, ale nechci ho nutit. Zatím ho více láká manželčina hudba, takže uvidíme.
A vaše největší hokejové přání?
Odvádět co nejlepší výkony za Třebíč a dostat se zase do playoff.
Za rozhovor poděkovala Anna Navrkalová