S hokejem jsem začínal asi v osmi letech v Třebíči. Vždy jsem chytal v ročnících o rok výš, než jsem byl. První rok, kdy jsem hrál za dorost, hrálo naše mužstvo proti Třinci, který začínal první ligu a chtěl postoupit do extraligy. V té době začalo jednání, které se týkalo toho, že pokud Třinec postoupí, stáhne si mě. To se povedlo a tři roky jsem tam chytal dorosteneckou extraligu a rok juniorskou extraligu. Poté se mi ozvala Třebíč, že je tu možnost vrátit se a chytat za Horáckou Slavii – muže. Tak jsem se vrátil zpět do Třebíče.
Od sezóny 2002/2003 jste hráčem “A“ týmu Horácké Slavie. Zatím jste si ale moc nezachytal. Myslíte, že přijde i vaše příležitost?
Doufám. Věřím a doufám.
Tuto sezónu jste stále v Pelhřimově. Jak jste se tam ocitl? Jak dlouho za něj budete hrát?
Zde byli dva kvalitní gólmani – Filip Luňák a Honza Koťátko. Já jsem byl třetí brankař, který stojí, a to jsem nechtěl. Proto mi manažer Třebíče domluvil, že budu chytat v Pelhřimově.
Jaké máte s Pelhřimovem úspěchy? Zachytáte si podle svých představ?
Úspěchy? To se zatím říct nedá, protože se potácíme v tabulce kolem desátého místa. Co se týká chytání, jsem spokojen. Dávají mi hodně příležitostí.
Jistě je vám známa situace, ve které se nachází Horácká Slavia. Čím myslíte, že to je, že třebíčský hokej tak klesl?
Je to mladý tým a chybí mu zkušenosti, i když je tu řada zkušených hráčů. Ale problém bude spíše v psychice hráčů, ta dělá opravdu hodně.
Jaký je podle vás rozdíl mezi novým trenérem panem Horešovským a bývalým trenérem panem Konečným? Jezdíte na tréninky “A“ týmu, zkuste to porovnat.
V tuto chvíli se pan Horešovský soustřeďuje spíše na psychiku. Byl výborným hráčem, skvělým bekem a má toho spoustu za sebou. Ví, jak hokej chodí. Pan Konečný byl předtím vždy jen asistentem trenéra a v tom byl možná ten problém.
Něco již máte odehráno. Jaký myslíte, že je ten nejednodušší recept na vítězství, který bychom mohli našim hráčům doporučit?
To je jednoduché: Dát o jeden gól víc než soupeř!
Máte již nějaké plány do další sezóny? Zůstanete v Pelhřimově?
Já jsem hlavně vděčný Pelhřimovu, že mi umožnil chytat mužskou ligu. Ale chtěl bych jít někam výš. Jednou bych se dostal rád do extraligy ...
V neposlední řadě, vaše soukromí. Je váš život ovlivněn hokejem? Máte v Pelhřimově přátele nebo se jezdíte bavit do Třebíče?
Já se moc nebavím. Žiji hlavně hokejem. Jak říká můj táta: „Dokud nic nejsi, dělej jenom hokej. Až něco budeš, tak se bav“. Tím se snažím řídit. Více přátel mám asi v Pelhřimově, tam jsme výborný tým.
Za rozhovor poděkovala Anna Navrkalová