Španělská liga má své El clasico, extraliga derby pražských S. V první hokejové lize je takovým prestižním soubojem derby Vysočiny mezi Horáckou Slavií Třebíč a Duklou Jihlava. Říkáte si, že toto přirovnání trošku kulhá? Možná, ale pro fanoušky obou týmů jde o jeden z nejdůležitějších zápasů sezóny. Vždyť kdo by chtěl prohrát v derby?
Tentokrát se z vítězství mohli radovat hráči v bílých dresech, tedy ti třebíčští. I když vedli po dvou třetinách 2:0, bylo jasné, že zápas bude ještě hodně dramatický a tento předpoklad se vyplnil. Nakonec si Bílé hvězdy z Třebíče z ledu jihlavského rivala odváží dva velmi cenné body. Utkání zhodnotil střelec první branky zápasu, mladičký útočník Tomáš Fořt.
“Na Jihlavu jsme byli celkem připravení, věděli jsme, koho si máme hlídat, kdo jak hraje. Před zápasem jsme měli videorozbor, takže jsme věděli, do čeho jdeme,“ pochvaluje si Fořt perfektní předzápasovou poradu, kterou připravuje především asistent Kamila Pokorného Radek Novák.
“První dvě třetiny jsme hráli dobře, myslím, že líp než domácí. Ve třetí části jsme už měli trošku strach o výsledek, chtěli jsme to udržet, od vítězství za tři body jsme byli už jen kousek. Jihlava do toho začala jít naplno, začala víc riskovat, nahazovat puky a chodili za nimi ve třech hráčích. Při prvním gólu se k nim puk šťastně odrazil, při druhém to ten hráč jen nahodil a šťastně to spadlo do brány. Ani to nebyly góly po našich chybách, spíš jim to tam padlo z toho tlaku, který v té době měli. I my jsme měli nějaké šance, ale ty jsme už bohužel neproměnili,“ shrnuje své poznatky z průběhu utkání jednadvacetiletý útočník, jenž v Třebíči hostuje ze Zlína.
Třebíčští fanoušci oslavují dva body a vítězství v derby Vysočiny
O Dukle je známo, že se snaží zápasy na domácím ledě rozhodovat hned v úvodu zápasu, spoléhá na rychlé góly, tlak na rozhodčího a nějakou tu přesilovku, čímž si vytvoří tlak a dostane se do vedení. Tenhle scénář se tentokráte však nekonal. Naopak, Třebíčští hráli pozorně, nenechali útočníky Jihlavy rozjíždět, jejich rozehrávku napadali a chytali už u hranici obranného pásma Jihlavy. Navíc třebíčští útočníci velmi dobře pomáhali obráncům a Jihlava si s jejich hrou nevěděla rady.
“Moc dobře jsme věděli, jak oni to budou hrát, že budou nahazovat puky, že my útočníci musíme jít níž a pomáhat bekům, aby nebyli pod takovým tlakem. Hráli jsme jen na šest obránců, takže jsme věděli, že jim musíme pomáhat. Tohle si myslím, že jsme dobře plnili a to i tu třetí třetinu, ale jak říkám, Jihlava pak už víc riskovala, hrála víc vabank, dali nám dva góly a srovnali stav utkání. Když to bylo 2:2, bylo ještě deset minut do konce zápasu, oni byli na koni, tak jsem měl trochu strach, aby nám nedali ještě třetí gól. Ale Falťák (brankář Martin Fater – pozn. red.) to perfektně zavřel a dopadlo to myslím dobře,“ kvituje zisk dvou bodů z ledu krajského rivala Tomáš Fořt.
Právě Fořt otevřel na začátku druhé třetiny skóre zápasu a rozjásal více, než dvě stovky třebíčských fanoušků, kteří přijeli svůj tým na Horácký zimní stadion podpořit. Tomášovi při této brance spadl ze srdce velký balvan. Všichni si jistě vybaví jeho obrovskou šanci z utkání s Berounem, kdy střílel do odkryté branky, ale gólman ještě v poslední chvíli stačil nastavit lapačku, v níž puk skončil Na Tomášovi bylo v té chvíli vidět velké zklamání, teď v Jihlavě ale už mohl oslavit branku a to velmi důležitou.
“V tom minulém zápase, to už byla fakt frustrace, gólman mi to chytil, i když jsem to dával do prázdné brány a už jsem tam viděl gól. Říkal jsem si, že to už není možné, co já všechno spálím. Na rozbruslení jsem si dnes vzal novou hokejku, ale nebylo to ono, tak jsem se ještě vrátil k té staré s tím, že jí dám ještě důvěru, a on mi to vrátila. (úsměv) Puk se ke mně odrazil a já jsem to trošku se štěstím trefil, šlo to ještě přes hráče. Ale zaplať Pán Bůh, že to tam spadlo,“ oddechl si s lehkým úsměvem pracovitý útočník, kterého v létě trápily zdravotní problémy, které už ale překonal a může tak znovu rozdávat hokejovou radost.
Do třetí třetiny vstupovala Horácká Slavia s vedením 2:0, jenže všem muselo být jasné, že domácí s tímto stavem smířeni nejsou. To se také potvrdilo a zápas dospěl až do samostatných nájezdů.
“My jsme i ve třetí třetině hráli pořád to samé, i když v hlavě jsme trošku měli to, že vedeme 2:0 a chceme to uhrát. Soupeř naopak neměl už co ztratit, víc do toho šel. Oni už museli začít víc riskovat a přestali hrát to, na co jsme byli připraveni. Napadali nás ve dvou, ve třech a bylo to i o tom štěstí, že se k nim puk odrazí. Jak už jsem říkal, jednou se k nim puk šťastně odrazil, jednou to šťastně trefili od modré a rázem to bylo 2:2,“ popisuje důležité okamžiky třetí třetiny autor už čtyř gólů.
Jak říká stará hokejová pravda, derby nemá favorita. Co je ale v každém zápase možná ještě důležitější, je disciplína. O Jihlavě se ví, že s přesilovými hrami umí naložit velmi dobře. Jenže Třebíčští hráli velmi disciplinovaně a ani v přesilovkách domácí do velkého tlaku nepouštěli.
“Zase to vycházelo z naší hry, nenechali jsme se přečíslovat a tím pádem jsme nemuseli faulovat, vzadu jsme to jednoduše vyházeli po mantinelech. Proto žádné fauly nebyly potřeba. U přesilovek jsme zase přesně věděli, jak to budou hrát, na koho to hrají, jak a koho máme ubránit… Když jsme jim pohlídali Čachotského, tak už nevěděli, jak přesilovku rozehrát, jak se dostat do třetiny, a pak to pro nás bylo jednodušší,“ uzavírá pozápasové hodnocení sympatický třebíčský útočník.
