Právě rtuťovitý útočník Jakub Čuřík se stal po utkání „obětí“ našeho redakčního mikrofonu, kterému rád sdělil své pocity z vítězného zápasu.
“Ani nevím, kde začít. Diváci od nás dneska museli vidět absolutní nasazení a obrovskou touhu po tom, dokázat v Třebíči historický úspěch. Já jsem od první minuty věřil, že to dneska zvládneme a že vyrovnáme na 2:2. Teď se začíná od nuly a myslím si, že psychickou výhodu teď máme my, myslím, že Boleslav tohle nečekala. Víš sám, že jsem na začátku soutěže říkal, že budeme černý kůň soutěže. Já bych si hrozně moc chtěl zahrát baráž a navíc ještě proti Olomouci, to by byla paráda,“ říká ještě v emocích po vítězném utkání Jakub Čuřík a připomněl letní off – line rozhovor, v němž předpověděl postup třebíčského týmu ze čtvrtého místa i výbornou sezónu.
Až neskutečná bojovnost, nasazení, obětavost a hlavně výborná parta. To jsou hlavní atributy toho, proč tým Horácké Slavie trápí tým Mladé Boleslavi, který by měl být podle jmen na soupisce jasným favoritem. Právě jmenovanými vlastnostmi se výkonnostní rozdíly mažou a favorit ze středních Čech se teď musí bát toho, že třeba také nepostoupí.
“Měli jsme výbornou letní přípravu, takže z toho čerpáme. Já se snažím nechat na ledě vždycky všechno, i kdybych tam měl umřít. Myslím si, že dneska i včera byla vidět z naší strany obrovská obětavost a touha něco dokázat. Dneska byl zápas hodně rozkouskovaný, vlastně i včera v té druhé třetině. Dá se tedy říct, že dnes v té druhé třetině jsem pošetřil síly, ale teď toho mám plné brejle a myslím, že podobně se teď cítí všichni. Ale máme dva dny do dalšího zápasu, odpočneme, zregenerujeme a jede se od znova. Jen ta touha po tom vyprodat tady zimák nás všechny žene a já doufám, že se nám to splní,“ hodil třebíčskému publiku rukavici s výzvou vyprodat na šesté semifinále hrané v pondělí 18. března stadion jeden z nejaktivnějších hřáčů série.
Hokejisté Horácké Slavie v domácím dvojzápase dokonale vrátili soupeři dvě porážky z jeho ledu. A to včetně nájezdů, které dopadly úplně stejně, jako na ledě soupeře, jen z opačného pohledu. V posledním možném pokusu rozhodl o vítězství Horácké Slavie krásně provedeným nájezdem právě Jakub Čuřík.
“Já jsem teď nedal asi sedm zápasů gól a na tréninku jsem byl asi šestkrát za sebou dřevák. Dneska jsem se od prvního střídání snažil střílet na bránu, už v Boleslavi jsme se dostávali do šancí a trenér mi říkal, ať se snažím pálit. Dneska jsem měl za první třetinu pět střel a věřil jsem, že dneska toho góla dám, říkal mi to i vedoucí mužstva Luďa Popela. Když skončilo prodloužení, tak jsem řekl trenérovi, že chci jet, že věřím, že gól dám. Jak říkají kluci, vytáhl jsem náš rodinný klenot a padlo to tam. Já se snažím jet z pravé strany, rozhýbat gólmana a pak potáhnout puk do většího úhlu a střílet nahoru, což dneska vyšlo,“ usmívá se sedmadvacetiletý forvard, který do Třebíče přišel před sezónou z druholigového Prostějova, ale je kmenovým hráčem Olomouce.
I když stadion nebyl vyprodaný, diváci vytvořili skvělou atmosféru, kterou si hráči pochvalovali. Diváky po čtvrtém semifinále chválil i střelec vítězné branky.
“Atmosféra neskutečná, opravdu neskutečná. Proto se ten hokej hraje a já myslím, že si to musí každý užívat. Je to vrchol sezóny, na to se každý těší. Na to, že se hraje o všechno, že přijdou plné stadiony diváků, kteří fandí celý zápas.“
Začátek zápasu se nesl v duchu konce třetího utkání, který byl značně vypjatý a který hlavně hráči hostů dohrávali s krvavýma očima. Fauly, které předvedli Mikulík a Toman, který útočil výhradně na hlavu soupeře, zaváněly zraněním a s hokejem moc společného neměly. Pak se ale emoce uklidnily a hrál se opravdu velmi bojovný hokej, který vtáhl do děje všechny přítomné.
“Byl jsem trošku zaskočený tím, jak soupeř vstoupil do utkání, dost do nás dneska šli. Třeba Honza Káňa, ten byl dneska bitý jak žito a vyloženě po něm šli. Jak tvrdili, že včera udělal faul na gólmana, tak to žádný faul nebyl. Naopak brankář mu tam sám nastavil nohy, což museli všichni vidět. Byl jsem překvapený, že se Boleslav k takovému stylu hokeje vůbec uchýlila, myslím si, že jim to moc nesvědčí. Asi jim to i ubralo dost sil, od půlky zápasu toho měli plné kecky. Čekali jsme, že budou hrát technický hokej, ale oni nás místo toho jen řezali. Ale nakonec stav 1:1, prodloužení, nájezdy, vítězství, takže pro nás paráda,“ směje se sympatický třebíčský štírek, jenž v Horácké Slavii nastupuje s číslem 4 na dresu.
Stále je co zlepšovat, například přesilovky jakoby ani nebyly v této sérii výhodou. Proč, to vysvětluje střelec dvanácti branek ze základní části a zatím jedné z play – off následovně.
“V dnešním hokeji hraje přesilovky každý hodně aktivně, takže je těžké se prosadit. Třeba Boleslav má přesilovky fakt výborné, my se na ně také chystáme, trénujeme je na každém tréninku, ale zatím to tam v nich nepadá. Když nedáme gól v přesilovce a vyhrajeme na nájezdy, je to možná i lepší. Trenéři po nás chtějí, ať z každé pozice pálíme na bránu, tak třeba se to otočí. Pravda je, že přesilovky rozhodují play – off, ale v této sérii se to zatím nepotvrzuje.“
Horácká Slavia se dostala přesně do pozice, ve které chtěla být. Do Boleslavi se v sobotu pojede za vyrovnaného stavu 2:2 na zápasy a třebíčské Bílé hvězdy mohou hrát v absolutní pohodě. Naopak pod mírným tlakem budou hráči z města automobilů. Ti totiž před sebou mají jasný úkol, postoupit do nejvyšší soutěže.
“Myslím si, že když tam předvedeme minimálně takový výkon, jako ve druhém zápase série… My prostě nemáme co ztratit, oni jsou favorit, oni musí. Mají výborné zkušené hráče a neskutečný rozpočet, naproti tomu my můžeme jen překvapit. Pro nás je každé střídání jenom plus a všichni tady věříme, že to dotáhneme do zdárného vítězného konce,“ nabízí Jakub Čuřík na závěr pozápasového povídání scénář, který by v malém městě na jihozápadní Moravě všichni brali všemi deseti. Už teď hokejem znovu žije celá Třebíč a sezóna ještě zdaleka nekončí.