Jakube, bohužel další porážka, dnes o dvě branky oproti minulému zápasu. Poprosím Vás o zhodnocení dnešního zápasu s Olomoucí.
“Těžko se mi hledají slova, protože dnes museli všichni vidět, že když už nic, tak jsme alespoň bojovali. Odskakují nám puky, nepřihrajeme si, když nevyužijeme dlouhou přesilovku pět na tři, tak prostě nemůžeme vyhrát. Olomouc nás dnes, myslím si, úplně jasně přehrála. Možná bych vlastně ani neřekl, že přehrála,“ hledá správná slova šikovný štírek s bílou hvězdou na prsou, “ale soupeř byl na nás dobře nachystaný, puky jim chodily na hokejky, přecházeli jednoduše střední pásmo. My si řekneme, že v našem obranném pásmu budeme hrát jednoduše, ale když máme kotouč podržet, tak ho od sebe naopak odpalujeme a naopak, když víme, že na nás visí hráč, tak se mu snažíme udělat kličku a dostaneme z toho góly. Vlastně když se podíváme, tak když ne všechny tři branky, tak dvě určitě jsme dostali skoro do prázdné branky. To se tam pak gólman v bráně může roztrhat,“ hodnotí již s mírným odstupem chyby vlastního týmu Čuřík.
Na každé mužstvo přijde, a to nechci přivolávat, krize. Nevím, jestli tomuto se již dá říct krize, každopádně ta křeč na vás je vidět. I v těch největších šancích či jednoduchých situacích. Jak z toho ven?
“Nevím. Se spoluhráči to řešíme stále, přitom v šatně je celkem, nechci říct přímo pohoda, ale atmosféra dobrá. Každý z nás si nějakou tou krizí prošel, takže se snažíme z toho nějak dostat. Tréninky vypadají dobře, na zápasy se chystáme, video si děláme, prostě nevíme... Je to možná i tím, že jsme si na sebe trošku upletli bič. Teď nechci být kritický, ale myslím si, že fanoušci by měli být náš šestý hráč, ale chvilkami, když člověk slyší ty komentáře, nebo že na nás pískají, to nám moc nepomůže,“ je si vědom dění v tribunách vždy zarputilý bojovník. “My se prostě musíme z těch chyb poučit.“
“Když se podívám zpětně na předešlé zápasy – s Mostem jsme nedali góly do prázdné brány, přestříleli jsme je šedesát ku dvaceti, s Boleslaví do padesáté minuty dá se říci také skoro vyrovnaný zápas, prostě nám to tam nepadá. Musíme se snažit zarputile bojovat, začít od těch úplně nejjednodušších věcí, musíme věřit v to, že to otočíme, že začneme doma vyhrávat a vrátíme se tam, kam si myslím, že patříme,“ věří v lepší zítřky hráč, pro kterého není žádný puk a žádný souboj dopředu ztracený.
Sport je krásný a zároveň strašně krutý v tom, že v této situaci vám asi nikdo nepomůže. Co třeba říkají k situaci trenéři? Jsou nějaké speciální tréninky nebo cvičení?
“Tak speciální ne, děláme všechno pořád stejně. Když však ví, že se něco nepodařilo, tak se to snažíme změnit. Já jsem měl několikrát za kariéru na sobě deku a vím, že jenom poctivou prací, a tím, že se semkneme, tak to otočíme. Nesmíme tomu hlavně propadat, protože jakmile tomu začneme propadat, tak to je jenom cesta do pekel. Zranili se nám nějací hráči, musíme se semknout, sestavu na příští zápas nějak poskládat. Možná trenéři zamíchají sestavou, aby týmu dali nový impuls. Musíme jít do dalšího zápasu, tento pro nás dnes skončil, my se vyběháme, protáhneme a ve středu jedeme do Českých Budějovic. Budeme bojovat, venku umíme hrát a já věřím, že z Budějovic přivezeme zpátky tři body,“ zakončil vždy zdravě bojovně naladěný Jakub Čuřík.
