Konec dobrý, všechno dobré, říká trenér dorostenců Roman Mejzlík

Říká se konec dobrý, všechno dobré. Naším cílem byla záchrana soutěže, což se nakonec povedlo i když cesta k tomu nebyla jednoduchá. Všichni, kdo sem chodili a kdo dorost sledovali, tak o tom ví své. Cíl se nám tedy povedlo splnit. Extraliga pro Třebíč, ale vlastně pro celý region Vysočiny je zachráněna, takže z tohoto pohledu byla sezóna úspěšná.

Začátek sezóny však nebyl vůbec dobrý. Přišlo několik vysokých porážek, inkasovali jste velké množství branek. V čem byla příčina?

Příčina byla v tom, že se zde tvořilo nové mužstvo. Hodně hráčů a klíčových hráčů odešlo do juniorů. Nepřišel tak silný ročník, který by to mužstvo táhl. My jsme se vlastně už od května poohlíželi po posilách, abychom mužstvo vhodně doplnili. Od vedení klubu jsme k tomu měli volnou ruku a svolení k tomu, abychom si mužstvo složili tak, jak budeme potřebovat s úkolem zachránit extraligu a postavit tým, který by byl konkurenceschopný. Začátek soutěže byl opravdu šílený. Do poloviny srpna jsme pracovali s hodně širokým kádrem. Pak jsme kádr zúžili, ale už nebylo mnoho času na to, aby se hráči víc poznali. Připadalo nám, že kluci se po sobě dívají a čekají, kdo to mužstvo potáhne. Hledala se vůdčí osobnost týmu. Vlastně hned na začátku ligy, ve druhém zápase se zranil kapitán Milan Málek. Nakonec se jako osobnosti ukázali hráči, kteří bohužel nejsou kmenoví hráči Třebíče. V další fázi sezóny se pak mužstvo dalo dohromady, našlo se. Klíčová část sezóny byla v době, kdy se začalo hrát křížem s českou skupinou. Tam jsme odehráli dobrá utkání. Když se k dobré hře přidá i dobrý výsledek, pak se týmu zvedne i sebevědomí. Dostali jsme se na kontakt s ostatními týmy, což bylo velmi důležité. Konec sezóny nám vyšel tak, že několik kol před koncem jsme byli zachráněni a mohli jsme hrát trochu v klidu. To bylo důležité i proto, že nebyl prostor pro různé spekulace, které se vždy vyskytují a vyskytovat budou.

Když se podíváme na výsledky zpočátku soutěže, tak vidíme, že jste tam inkasovali velké množství branek. To zlepšení, které pak přišlo mělo příčinu jen v tom, že se mužstvo sehrálo?

My jsme spíš čekali, že problémy budou v útoku. Po loňské sezóně totiž odešli střelci, zkušení a sehraní kluci, kteří spolu hráli odmalička. Z toho vycházel fakt, že jsme spíš sháněli útočníky. Je pravda, že v začátku soutěže jsme hrozně moc gólů dostávali a hodně kol jsme venku nedali ani gól. Ty zápasy zvenku nás hrozně moc srážely. Jako jednu z příčin obratu můžeme označit fakt, že oba brankáři, kteří sezónu odchytali, jak Petr Telecký, tak i Leoš Mikulka po začátku sezóny, kdy se trochu hledali prokázali velké zlepšení formy a hlavně jejich výkony mužstvo hodně zvedly. Přiklonilo se k nim i štěstí, puky je začaly trefovat, chytali i dorážky. Tím, že se začalo dařit gólmanům se chytlo celé mužstvo.

Realizační tým extraligových dorostenců. Zleva Josef Švaříček – vedoucí mužstva, Roman Mejzlík a Karel Vejmelka – trenéři.

Důležité také bylo, že jste dokázali doma porazit pražskou Spartu a následně jste přivezli cennou remízu ze Slavie. V těchto zápasech si nejspíš hráči ověřili, že můžou odehrát dobré zápasy s nejsilnějšími mužstvy soutěže a že záchrana extraligy není nereálná. Souhlasíte?

Určitě. Tahle část, kdy se začalo hrát s českou skupinou a kde jsme v losu měli hned Spartu i Slavii byla hodně důležitá. Spartu jsme porazili se štěstím, ale historie se neptá a štěstí se vždy přikloní k tomu, kdo víc chce. My jsme samozřejmě byli nabuzení jak na Spartu, tak na Slavii. Vítězství v utkání se Slavií jsme ztratili vlastně až v závěru. Vedli jsme tam o dva góly, nakonec z toho byl bod za remízu. Opravdu to byl asi zlomový moment sezóny, protože hráči si uvědomili, že mohou hrát dobré zápasy opravdu s každým. Nejen hráči v poli ale i brankáři si začali věřit, protože měli v těchto zápasech neuvěřitelně vysoký počet zásahů. Opravdu to asi byly zlomové zápasy sezóny.

Pro novou sezónu vám práce s budováním týmu začne na znovu. Sledujete výsledky deváté třídy a máte třeba již vytipované hráče, kteří by mohli extraligu hrát?

Devátá třída byla letos hodně silná, protože tam bylo mnoho kluků ročníku 1990, kteří už mohli naskočit i v dorostu. To, že za dorost nehráli nám bylo hodně vyčítáno a z této strany na nás byl vyvíjen velký tlak. Já se tomu nedivím, protože za dorost hrálo hodně kluků z jiných měst.Ti starší kluci z devítky však dostali v dorostu šanci na začátku sezóny, ale jejich výkonnost ještě nebyla dostatečná. Proto jsme je vrátili zpět do devítky, aby hráli aspoň tam a sezónu třeba jen neproseděli na bidle v dorostu. To se samozřejmě nelíbilo zejména rodičům a byl na nás velký tlak, ale i díky vedení klubu, které za námi stálo, jsme to ustáli, mužstvo se velmi podstatně doplnilo a přišlo už vzpomínané zlepšení i výsledkové. Posilou byl Tomáš Kaut ze Žďáru, který byl vyhlášený střelec a poté, co se rozhodl nejít do Jihlavy, přišel k nám a s ním přišli také Kuřátko a Vítek. I to, že mužstvo získalo v osobě Tomáše Kauta střelce a hráče, který umí zakončit, byl impuls, který mužstvo zvedl. Byl jsem v kontaktu i s Jihlavou, ale tam dorost hrál o postup, takže odtud jsme posily získat nemohli. Naopak Dukla měla zájem o hráče od nás, takže část sezóny tam odehrál Venca Jaroš a po vánocích Jihlavě pomáhal Martin Sobotka, který zde hrál v osmé třídě a hrál jak v útoku i v obraně. My jsem cítili, že na extraligu zatím ještě nemá, ale zas pro něj osmá a devátá třída už bylo málo a proto jsme ho do Jihlavy poslali. Martin tam jezdil rád a i trenér dorostenců Jihlavy Franta Zeman /bývalý útočník Horácké Slavie z dob, kdy ještě hrála druhou ligu – pozn. red./ s ním byl velmi spokojen. Kluci z devítky si na extraligu museli ještě počkat. Uvidíme jak potrénují přes léto, uvidíme je pak na ledě a budeme se znovu rozhodovat. Šanci předvést se a o místo v týmu zabojovat určitě dostanou.

Už víte zda u týmu dorostu budete působit i v sezóně následující a jaké složení bude realizační tým mít?

Právě jsem mluvil s panem Čapkem a z jeho strany zájem je. Smlouvu mám zatím do třicátého dubna. Za Karla Vejmelku nemůžu mluvit, ale tahle sezóna pro něj byla velmi náročná, protože je vázán ještě v zaměstnání. Já jsem letos začal dojíždět studovat áčkovou licenci a Karel tady někdy musel zůstat sám, což pro něj nebylo jednoduché. Ve funkci vedoucího mužstva vystřídal Jirku Míču, který přešel k juniorce, Josef Švaříček a zapracoval se skvěle. Myslím, že nám to celou sezónu fungovalo skvěle a chtěl bych jim touto cestou poděkovat. Rád bych také poděkoval vedení klubu, které nám dalo volnou ruku k doplnění kádru a stálo za námi i v době, kdy výsledky nebyly dobré. To, že se nedělala nějaká ukvapená rozhodnutí, bylo velmi důležité pro další práci s mužstvem. Abych se vrátil k otázce. Zatím nemůžu říct, zda budu u mužstva působit i nadále. Vzal jsem si čas na rozmyšlenou, i když moc jsem ho od pana Čapka nedostal. Uvidíme jak to dopadne. V této fázi k tomu nemůžu víc říct.

Za rozhovor poděkoval a mnoho štěstí v další práci popřál Jiří Mokrý