Rozhovory
Přesvědčil mě zájem Třebíče, říká Brož. Mluví o rivalitě v derby nebo azylu
04.05.2024
Martin Čech si fanynek musí všímat opatrně
Rozhovory
T ř e b í č – Na diskusním fóru se často objevují hlasy, že za Horáckou Slavii hraje málo třebíčských odchovanců. Tato slova však mohou lehce vyvrátit příchody několika hráčů. Slovo "příchody" ale není na místě, lépe by bylo použít slůvko "návraty". Do Třebíče se totiž vracejí její odchovanci, v tomto konkrétním případě hráči Zlína – juniorský reprezentant Pavel Kubiš (rozhovor s ním přineseme v nejbližších dnech), a také jeho kamarád Martin Čech. Chcete-li vědět více o Martinových začátcích v Horácké Slavii, jeho koníčcích a samozřejmě také o jeho názoru na současný třebíčský hokej, přečtěte si následující rozhovor.
Martine, mohl byste zavzpomínat a popsat nám svoje hokejové začátky v Třebíči a následný odchod do Zlína?
V Horácké Slavii jsem začal asi v šesti letech. Pak jsem chodil na základku, na Masaryčku do sportovní třídy. Zde mě v deváté třídě kontaktoval pan Venera, celkem nás tenkrát bylo pět, a šli jsme hrát za dorost do Zlína. Odtud ale pár kluků odešlo, takže teď jsme tam zbyli tři. Tuto sezónu jsme se domluvili, že bych se mohl vrátit do Třebíče zkusit hrát první ligu. Takže teď jsem tady a jsem za to rád. V souvislosti se Zlínem je zde menší zajímavost. Hraje tam ještě jeden Martin Čech. Nastoupili jste někdy spolu do stejného utkání?
Hráli jsme spolu asi jeden nebo dva zápasy. Jak jste to třeba řešili s jmenovkami na dresech?
Já byl římská II., on římská I. To proto, že byl starší. Nevyměnili vám někdy v novinách nebo někde v soupisce fotku?
Stalo se to. Ale tuhle sezónu jsme se fotili nanovo, takže teď už to snad bude dobré. Ale dvě předcházející dvě sezóny to bylo vyměněné. Vypadal jsem tam trošku jinak. (úsměv) Ráda bych se zeptala na takovou "ženskou" otázku. Když jste byl ve Zlíně, sám a bez rodičů, naučil jste se třeba vařit?
Ve Zlíně jsem bydlel na bytě s jedním spoluhráčem, takže jsme to stravování opravdu museli řešit sami. Ale že bych byl na vaření nějaký specialista, to asi ne. Hodně jsem si dělal těstoviny a pak co dům dal. Hlavně co bylo nejjednodušší. (úsměv) Vraťme se k hokeji. Chtěl jste ho hrát už odmala? Dělal jste i jiné sporty?
Když jsem byl úplně malý, jezdil jsem ještě na kole. Pořád jsem sportoval, třeba jsem taky až do sedmé třídy hrál fotbal, ale to spíš jen tak rekreačně, o víkendu. Nakonec ale vyhrál hokej, protože zde byla otevřená hokejová třída, takže nebylo co řešit. Máte nějaké další koníčky kromě sportu?
Teď studuju vysokou školu, tedy spíš zkouším studovat. A přímo z koníčků? No, asi největší koníček je odpočinek. Můžete prozradit, jakou školu studujete?
Masaryčku v Brně. Ekonomicko-správní fakultu, ale dálkově. Uvidíme, jak to dopadne. Teď jsem v prvním semestru, zkouškové období ještě nebylo, pak vám řeknu, jak to dopadlo. (úsměv) Chtěla bych se vrátit k současnému stavu Horácké Slavie. Co si o něm myslíte? A co říkáte na fanoušky, kteří odmítli fandit při zápase s Českými Budějovicemi?
Myslím, že za ty naše výkony, které jsme předváděli, na to měli docela právo. Jsem moc rád, že dneska už fandili. Bylo to super, konečně se vyhrálo. My se z toho můžeme dostat jedině, když budeme bojovat. Dneska jste vyhráli. Co ale podle vás zapříčinilo předchozí prohry?
Většinou jsme dostali gól jako první, takže jsme se psychicky položili. Už to prostě nešlo, puk nám přeskakoval hokejky, nemohli jsme se do toho dostat. Pak jsme třeba dostali hloupé góly a už to bylo špatné. Dneska to ale vyšlo pěkně. Bojovali jsme všichni, gólman taky zachytal. Otázka na závěr – k hokeji patří i fanynky. Všímáte si jich? Jste rád, že vás chodí povzbuzovat?
Samozřejmě jsem rád. Ale mám přítelkyni, která mě na hokej chodí sledovat. Takže si jich musím všímat opatrně. (úsměv)
V Horácké Slavii jsem začal asi v šesti letech. Pak jsem chodil na základku, na Masaryčku do sportovní třídy. Zde mě v deváté třídě kontaktoval pan Venera, celkem nás tenkrát bylo pět, a šli jsme hrát za dorost do Zlína. Odtud ale pár kluků odešlo, takže teď jsme tam zbyli tři. Tuto sezónu jsme se domluvili, že bych se mohl vrátit do Třebíče zkusit hrát první ligu. Takže teď jsem tady a jsem za to rád. V souvislosti se Zlínem je zde menší zajímavost. Hraje tam ještě jeden Martin Čech. Nastoupili jste někdy spolu do stejného utkání?
Hráli jsme spolu asi jeden nebo dva zápasy. Jak jste to třeba řešili s jmenovkami na dresech?
Já byl římská II., on římská I. To proto, že byl starší. Nevyměnili vám někdy v novinách nebo někde v soupisce fotku?
Stalo se to. Ale tuhle sezónu jsme se fotili nanovo, takže teď už to snad bude dobré. Ale dvě předcházející dvě sezóny to bylo vyměněné. Vypadal jsem tam trošku jinak. (úsměv) Ráda bych se zeptala na takovou "ženskou" otázku. Když jste byl ve Zlíně, sám a bez rodičů, naučil jste se třeba vařit?
Ve Zlíně jsem bydlel na bytě s jedním spoluhráčem, takže jsme to stravování opravdu museli řešit sami. Ale že bych byl na vaření nějaký specialista, to asi ne. Hodně jsem si dělal těstoviny a pak co dům dal. Hlavně co bylo nejjednodušší. (úsměv) Vraťme se k hokeji. Chtěl jste ho hrát už odmala? Dělal jste i jiné sporty?
Když jsem byl úplně malý, jezdil jsem ještě na kole. Pořád jsem sportoval, třeba jsem taky až do sedmé třídy hrál fotbal, ale to spíš jen tak rekreačně, o víkendu. Nakonec ale vyhrál hokej, protože zde byla otevřená hokejová třída, takže nebylo co řešit. Máte nějaké další koníčky kromě sportu?
Teď studuju vysokou školu, tedy spíš zkouším studovat. A přímo z koníčků? No, asi největší koníček je odpočinek. Můžete prozradit, jakou školu studujete?
Masaryčku v Brně. Ekonomicko-správní fakultu, ale dálkově. Uvidíme, jak to dopadne. Teď jsem v prvním semestru, zkouškové období ještě nebylo, pak vám řeknu, jak to dopadlo. (úsměv) Chtěla bych se vrátit k současnému stavu Horácké Slavie. Co si o něm myslíte? A co říkáte na fanoušky, kteří odmítli fandit při zápase s Českými Budějovicemi?
Myslím, že za ty naše výkony, které jsme předváděli, na to měli docela právo. Jsem moc rád, že dneska už fandili. Bylo to super, konečně se vyhrálo. My se z toho můžeme dostat jedině, když budeme bojovat. Dneska jste vyhráli. Co ale podle vás zapříčinilo předchozí prohry?
Většinou jsme dostali gól jako první, takže jsme se psychicky položili. Už to prostě nešlo, puk nám přeskakoval hokejky, nemohli jsme se do toho dostat. Pak jsme třeba dostali hloupé góly a už to bylo špatné. Dneska to ale vyšlo pěkně. Bojovali jsme všichni, gólman taky zachytal. Otázka na závěr – k hokeji patří i fanynky. Všímáte si jich? Jste rád, že vás chodí povzbuzovat?
Samozřejmě jsem rád. Ale mám přítelkyni, která mě na hokej chodí sledovat. Takže si jich musím všímat opatrně. (úsměv)
Za rozhovor poděkovaly Lucie Floriánová a Eva Ošmerová
(Hráčskou kartu Martina Čecha najdete zde.)
