Matěj Svoboda: Hokej v Třebíči dělají dobře. Zlákaly ho ambice

Proč jsi se rozhodl pro angažmá v Třebíči?

S Třebíčí jsem jednal už dva roky zpátky, ale tehdy to ještě nedopadlo, teď už ano. Líbí se mi směřování klubu, panuje v něm skvělá atmosféra, většina hráčů působí v Třebíči delší dobu. Navíc to mám blízko domů do Brna. Velkou roli hraje osoba trenéra Pokorného, se kterým se známe už z Komety.

Znáš z dřívějška i některé spoluhráče?

Jo, třeba Radima Ferdu nebo Jakuba Malého a několik dalších kluků z Brna. Nejdu do neznámého prostředí.

Hrály roli i ambice? Třebíč by se měla pohybovat výš, než se letos pohyboval Šumperk.

Určitě. I z tohoto důvodu pro mě Třebíč byla prioritou. Hokej v klubu dělají dobře.

Jak složité bylo hrát v klubu, kterému bezprostředně hrozil sestup a který nakonec taky sestoupil?

Hodně, na psychiku to bylo opravdu náročné. Hlavně od ledna, když nás začaly Pardubice dotahovat. V klubu zavládla panika, atmosféra nebyla taková, jaká by měla být. Nechci se k tomu moc vracet, ale řada kluků ztratila skrz různé věci chuť do hokeje. Některé věci řešíme s majitelem ještě teď. Při zpětném pohledu to alespoň beru jako další hokejovou zkušenost.

„Moje největší přednost? Střela"

Z osobního pohledu to ale nebyla špatná sezona, ne? Dal jsi jedenáct gólů.

Chvíli jsem si zvykal, ale postupně si to sedlo. Dostával jsem víc a víc prostoru, chodil na přesilovky i oslabení. Navíc jsem měl dobré spoluhráče, se kterými jsem si vyhověl.

Je právě střelba tvoje největší přednost?

Řekl bych, že ano. Odmalička ji trénuji. Každý z trenérů, pod kterým jsem působil mi říkal, abych se nebál střílet víc, že prý takovou střelu nemám nadarmo. Další moje silná stránka je rychlost.

Do suché přípravy máte zařazeny i ledy, jsi za to rád?

Určitě, hokej se hraje na ledě, ne v posilovně. Kondiční stránka je sice taky potřeba, ale led vám nic nenahradí. Je super, že máme možnost na něj chodit a že díky tomu nemusíme všechno honit v červenci a v srpnu.