Minulá sezóna byla hodně divoká, říká Roman Mejzlík

Roman Mejzlík při vypjatých chvílích během play-off

Mužstvo dorostu letos utvořilo výbornou partu a to určitě mělo velký vliv na výkony mužstva a tím i na splnění cíle, postupu do extraligy...
Určitě, kluci spolu vyrůstali od 4. třídy. Důležité bylo, že hráči věděli, že umějí vítězit. Už loni byli k postupu velice blízko. Nakonec nám postup o krůček utekl a do extraligy se dostalo Znojmo, což si myslím byla velká škoda, protože náš mančaft měl určitě na víc, než jen na dorosteneckou ligu. V extralize bychom s tímhle týmem hráli určitě důstojnější roli, než hrála Olomouc.

Co podle vašeho názoru bylo rozhodující v bojích o postup dorostu do extraligy?
Podle mě bylo také důležité to, že jsme měli velice vyrovnanou brankářskou dvojici a hlavně to, že v zápasech, kdy jsme potřebovali, jsme mohli použít Tomáše Jedličku a Marka Laše. Tohle bylo kromě té výborné party velice důležité. Výborné pro nás bylo, že vedení juniorky i klubu nám vyšlo v tomto vždycky vstříc.

Jaké jsou podle vašeho odhadu šance dorostu v příští extraligové sezoně? Dojde určitě k obměně kádru.
Určitě, po oslavách jsme se vrátili zpátky na zem a přemýšlíme, co bude dál. Všichni kluci, kteří přijdou z devítky, asi nebudou moci hrát extraligu; samozřejmě někteří z nich budou muset zkusit hrát hokej jinde než v Třebíči. Je to věc dalšího jednání a na posílení kádru se již pracuje.

Jsou v tomto týmu hráči, kteří mají podle vašeho názoru šanci úspěšně působit i v seniorském hokeji?
Nejvíc samozřejmě záleží na hráčích samotných, hlavně jak budou k hokeji přistupovat. Některé jsem už jmenoval, a doufám, že jich bude mnohem víc, protože tým mužů dopadl jak dopadl. Tam se hráči hodně měnili. Nejlepší je, když můžete "A" tým doplňovat z vlastních zdrojů. Neříkám, že jich musí být každý rok osm nebo deset, ale když bude jeden nebo dva, bude to výborné.

Postup týmu dorostu do extraligy je zatím hokejovou veřejností v Třebíči poměrně nedoceněný. Návštěvnost utkání mládeže je nízká.
Letos diváci, kromě play-off, málo chodili i na utkání mužů, ale nemůžeme jim to zazlívat. Já si myslím, že sezóna u dorostu byla úspěšná. Juniorka měla zdravotní problémy a úzký kádr. I trenér pan Novák měl dlouhodobější zdravotní problémy a druhý trenér, Jiří Burian, tu práci dělá po zaměstnání. Situaci částečně vyřešila měsíční výpomoc trenéra Koldy. Takže ta situace tam nebyla jednoduchá, ale myslím, že mládežnický hokej v Třebíči má dobré výsledky a již několik sezon je hodnocený velice dobře.

Měl jsem na mysli spíše význam pro tým mužů a postup mladých hráčů do seniorského hokeje.
Jak jsem říkal, je určitě výhodou, když si můžete hráče vytáhnout z vlastních odchovanců. Nemusíte nikomu nic platit. Je ideální, když nám tady naši odchovanci zůstanou. Těžko to ale můžeme nějak ovlivnit. Mnoho kluků máme v jiných oddílech, například ve Zlíně, Vladimír Sobotka reprezentuje na MS 18letých, Jan Bula patří mezi nejlepší hráče v republice ve své věkové kategorii. Těch hráčů máme po republice víc. Musíme je přesvědčit, že i v Třebíči se hraje dobrý hokej. K tomu nám postup dorostu určitě hodně pomůže. Myslím, že podmínky pro mládež jsou v Třebíči na odpovídající úrovni.

Daly by se podle Vás podmínky pro mládež ještě nějak vylepšit? Mám tím na mysli sportoviště pro přípravu, nabídku škol a učilišť a podobně.
Pokud můžu mluvit za sebe, tak já jsem u dorostu dva roky a nezaznamenal jsem jediný problém při uvolňování hráčů na utkání a tréninky nebo v pátek na utkání. Kdykoliv jsme od škol něco potřebovali, vždy nám vyšly vstříc. Doufám, že takhle dobrá spolupráce bude pokračovat i dál. Extraliga bude časově náročnější, utkání se budou hrát pondělí–čtvrtek, takže těch úlev bude potřeba ještě o něco víc. Pro kluky to bude náročnější i co se školy týká. Pevně doufám, že se to podaří všechno sladit. Co se týče prostředí na zimním stadionu, tak podmínky jsou dobré. Samozřejmě je vždy co zlepšovat, ale jsme omezeni prostorem. Těžko by se sem vešla nějaká vestavba. Zaměstnanci, kteří se starají o stadion, v čele s panem Popelou dělají opravdu hodně pro to, aby stadion byl čistý a útulný. Ne na každém stadionu to vypadá tak hezky jako v Třebíči. Stadion a prostředí v Třebíči je opravdu pěkné a útulné.

Realizační tým mužstva dorostu byl letos opravdu dobrá parta, což bylo vidět i z toho, jak jste se společně radovali z postupu. S Karlem Vejmelkou a Jiřím Míčou jste vytvořili výbornou a bezchybně fungující trojici.
S Karlem Vejmelkou jsem se znal z mládí z doby, kdy jsem zde působil v mládežnických kategoriích. O Jirkovi Míčovi jsem nevěděl nic. Ten mi byl vlastně přidělěn. Jsem rád, že to byl právě on, kdo dělal vedoucího mužstva, protože spolupráce byla opravdu výborná a všechno klapalo na jedničku. Pokud byly nějaké problémy se složením mužstva, vyřešili jsme je vždycky ve spolupráci s Karlem Vejmelkou a ostatní věci potřebné pro zajištění chodu týmu, které spadají do kompetence vedoucího mužstva, dokázal Jirka Míča zvládnout perfektně. Prostě super.
Jirka tuhle činnost zvládá při zaměstnání a je obdivuhodné,jak perfektně má zvládnuté tabulky mládeže od žáků až po juniory. Jeho tabulky visí na stadionech po celé Moravě. Rád bych oběma klukům touhle cestou ještě jednou poděkoval za vynikající spolupráci v obou sezonách, ve kterých jsme družstvo dorostu vedli.

Jak probíhaly oslavy postupu. Myslím oslavy mimo led, které už diváci nemohli vidět.
Oslavy samozřejmě probíhaly v kabině a po posledním utkání jsme se sešli společně s rodiči a hráči na Znojemce. Myslím, že oslavy byly důstojné a odpovídaly významu toho, co jsme slavili.

Máte nějakou perličku nebo zajímavost z oslav?
(chvíle přemýšlení) Ani ne, řekl bych, že oslavy byly příjemné a proběhly tak, jak oslavy probíhají. Po utkání se Žďárem, které o našem postupu rozhodlo, jsme slavili na ledě. To bylo hodně spontánní. Pak jsme byli ještě ve VIPce na setkání s vedením klubu. Těžko se mi hledá nějaká událost, která by se dala vypíchnout. Že jsme společně s hráči zašli na veřejné bruslení, kluci v dresech, i já jsem se zapojil, to už se ví, takže bych řekl, že oslavy proběhly příjemně.

Jako jediný z realizačního týmu jste si dal společně s hráči blond přeliv, který jak vidím pomalu odrůstá.
Kluci ten nápad měli už dřív a my když jsme viděli, že to myslí vážně a slovo dodrží, jsme se rozhodli, se do toho zapojit taky. Vzal jsem to na sebe já, protože Karel by asi těžko jako policista mohl přijít do práce s modrým přelivem na hlavě a Jirka třeba s oranžovým asi taky těžko. Tak to vyšlo na mě. Teď už mi to odrůstá. Manželka naznačovala, že to obnovíme, ale mně se do toho moc nechce.

Bylo hodně náročné skloubit práci u mužů a u dorostu?
Bylo. Upřímně řečeno, bylo to hodně náročné, protože když jsem smlouvu na tři roky podepisoval, vlastně jsem nevěděl, do čeho jdu. Určitě to bylo ještě náročnější i z toho důvodu, že u áčka se trenéři dost střídali a určitý čas bylo vedení mužů i na mě. Můžu říct, že to bylo opravdu hodně náročné a že kdybych se měl znovu rozhodovat a věděl bych to, co vím dnes, těžko bych do toho šel v takovém rozsahu znovu.

Znamená to, že příští sezonu už u dorostu působit nebudete?
V téhle chvíli ještě není rozhodnuto vůbec o ničem. Jsou známi trenéři pro žákovská mužstva do deváté třídy. Trenéři dorostu, juniorky a áčka zatím určeni nejsou. Pan Čapek některá jména vytipována měl. Bohužel, situace se vyvíjí tak, že ta jména jedno po druhém odpadají. Věřím ale, že pan Čapek je v těchto věcech natolik zkušený, že se podaří vše zvládnout. Teď je potřeba najít trenéra k týmu mužů, což by se mělo v průběhu několika dní vyřešit a od toho se bude vše odvíjet dál.

Jak se na Vaše pracovní vytížení dívala rodina?
Jelikož manželka pracuje v nemocnici v Jihlavě a má pevný začátek pracovní doby, ale už ne tak pevný konec, tak jsme se mnohdy neviděli i několik dní. Syn chodí do školy, dcera do školky, takže to je náročné. Využíváme babičky, známé a příbuzné, aby nám pomohli, takže to zatím vždycky klaplo. Ale jak říkám - je to hodně náročné.

Minulá sezona byla pro tým mužů hodně divoká. Zpočátku to bylo velké trápení, nakonec však skončila úspěchem v podobě postupu do play-off ze sedmého místa.
Ony obě dvě poslední sezony byly divoké, hlavně díky odchodům a příchodům trenérů. Zejména ta poslední byla opravdu hodně divoká. Přišlo hodně nových hráčů, od kterých se čekalo, že mužstvo zvednou a tým bude šlapat. Bohužel mužstvo nešlapalo tak, jak by podle doplnění mělo. Samozřejmě jsme hledali příčiny tohoto stavu. Je těžké určit hlavní příčinu, ale podle mého názoru to tkvělo ve zranění brankářů v období přípravných utkání, což se muselo projevit, a také se i projevilo na jejich výkonu. Mužstvo najednou znejistělo, nevědělo, kdo ten tým potáhne. Hráči na sebe koukali, ty seš odtud, ty odtud, ty budeš hrát, nebo ty? Dostávali jsme dost hloupé góly. Bohužel se nám nepovedlo, třeba otočit nějaký nepříznivě se vyvíjející zápas. To by myslím týmu pomohlo. Pak, když jsme se začali zvedat, odešel Láďa Kolda do Budějovic, což podle mého názoru nebylo pro tým dobré. Někteří hráči sem přišli za ním a najednou tady nebyl. Nevěděli vlastně, co s nimi bude. Ale nakonec jsme se z toho postupně dostávali. Zlomovým momentem byl příchod Filipa Luňáka. S jeho jistými výkony si mužstvo začalo věřit, přišly výsledky a posun tabulkou nahoru.

Dá se tedy říct, že tahle sezóna Vám dala hodně zkušeností?
Já sbírám zkušenosti pořád. Sezona skončila, hráči se vrátili do svých mateřských oddílů. Budeme začínat prakticky znovu, protože hráčů, kteří mají smlouvu, tady moc nezůstalo. Chtěli bychom postavit tým, který bude mít před sebou delší perspektivu. Víme ale, že v podmínkách první ligy je to hodně těžké.Sehnat špičkové hráče bude problém.

Výměna hráčů v minulé sezoně byla opravdu velká. Neměl jste někdy problém zapamatovat si jména hráčů?
Nejhorší je, když hráč přijede na jedno utkání a zase odjede, což se několikrát taky stalo. Nemůžu říct, že bych si všechny hráče pamatoval hned. To svědčí o tom, že fluktuace hráčů byla opravdu veliká. Nakonec se ale sestava ustálila a bylo to znát. I když si třeba svoje hráče Vsetín občas vytáhl, tak s námi trénovali, byli tady a to přispělo určitě k tomu, že jsme se líp poznali nejen hokejově, ale i lidsky a dostavily se i výsledky. Bylo dobře, že sem nejeli jen odehrát zápas a zase neodjeli zpátky.

Po odchodu pana Koldy do Českých Budějovic se k Vám na střídačku postavil pan Čapek a Vaše spolupráce přinesla svoje ovoce. Dá se říct, že jste naladěni na stejnou vlnu?
Úplně na stejnou notu naladěni nejsme, ale pan Čapek je velmi zkušený funkcionář a trenér. Vždycky když byl nějaký problém nebo jsme neměli stejný názor na nějakou věc, dokázali jsme se dohodnout. Na mužstvo velmi dobře zapůsobilo, že pan Čapek obrazně řečeno, sestoupil z výšin svojí kanceláře a šel mužstvu pomoci. Hráči viděli, že mezi ně přišel člověk z vedení klubu, že mu opravdu záleží na dobrém fungování týmu. A také věděli, že jim neříkáme nějaké bludy, ale že jsou to věci z praxe, ať už mojí nebo pana Čapka a vzali to. Musím říct, že ta spolupráce byla velmi dobrá a pro tým prospěšná.

Postup do play-off byl dílem celého kolektivu, ale největší hvězdou byl určitě Filip Luňák. Ocenili to i diváci, když se v internetové aukci cena za jeho dres vyšplhala na jasně nejvyšší hodnotu...
Příchod Filipa Luňáka byl zlomový moment. I když to byla taky sázka do loterie. Nikdo z nás nevěděl, co s ním zápřah ve vyšší soutěži udělá. Věděli jsme, že pár zápasů odchytal už v Hradci Králové a že v Pelhřimově chytá výborně. Ani pro Filipa to rozhodně nebylo jednoduché. Jít pomáhat někomu, kdo na tom byl v tabulce tak jako v té době my. V Pelhřimově měl vlastně svoji pozici jistou. Zvládl to ale parádně a výkony, které předváděl v utkáních, tak originálními oslavami vítězných utkání, si získal diváky a má tady obrovskou popularitu. Dokázal, že je výborným gólmanem.
Myslím, že cena jeho dresu určitě není náhodná a že lidi si tady opravdu získal.

Postup do play-off je určitě úspěchem. Vždyť co by za to některé jiné týmy daly. Přesto, hokej v Třebíči na svůj větší úspěch v první lize teprve čeká. Myslíte, že by Horácká Slavia mohla v blízké době zaútočit na semifinále nebo finále první ligy?
Není to tak dlouho co Horácká Slavia semifinále hrála i když v něm neuspěla. Není jednoduché opakovat dobré výsledky každý rok. Kluby z vyšší soutěže si vždy vyhlédnou nejlepší hráče a pak je těžké sehnat za ně náhradu. Je ale pravda, že ty dva roky co zde působím, jsme se do play-off dostali vždy na poslední chvíli. Samozřejmě chceme, aby se výsledky stabilizovaly a mužstvo hrálo stabilně dejme tomu do čtvrtého nebo šestého místa. To je důležité hlavně proto, aby tým nebyl pod takovým obrovským tlakem jako letos a abychom mohli zapojit mladé hráče z vlastní líhně a dát jim větší prostor. Pokud tým hraje v tabulce nahoře, může si dovolit více improvizovat a zapojovat talentované juniory, což je předpoklad další perspektivy týmu. Na mladé hráče pak není takový tlak a dostanou se více na led, kde můžou sbírat zkušenosti. Samozřejmě hrát nahoře znamená i větší návštěvy, a to je taky hodně důležité.

Jihlava postoupila do extraligy. Uživí region Vysočiny podle Vašeho názoru nejvyšší soutěž i nižší soutěže v Třebíči, Havlíčkově Brodě, Pelhřimově?
To je těžké, těžko tady budeme hledat nějakého generálního sponzora. Nevyšlo to ani Dukle Jihlava, i když bych jim generálního partnera přál. Všechno je to o penězích. Já ale doufám, že ty správné podmínky dokážeme vytvořit. Když to dokáží třeba na severní Moravě, nebo v severních Čechách? Jsou to samozřejmě odlišné regiony, ale ta nezaměstnanost je tam nejvyšší v republice a různých, nejenom hokejových klubů je tam ještě víc než na Vysočině.
Je taky důležité, abychom se přestali na Jihlavu dívat jako na soka, ale abychom z jejího postupu dokázali profitovat. Jediná druhá nejvyšší soutěž na Vysočině se hraje v Třebíči. Jihlava těžko bude hráče pouštět do druhé ligy nebo do krajského přeboru, když je blízko liga první. To je určitě šance i pro nás.

V poslední době jste se stal výraznou postavou třebíčského hokeje a ocenila to i sportovní veřejnost, když Vám svými hlasy přisoudila třetí místo mezi trenéry.
Určitě to je jisté ohodnocení mojí práce. Samozřejmě tu práci nedělám sám, ale ty výsledky snad nejsou tak špatné. Rozhodly o tom hlasy diváků a já bych chtěl všem, kdo mi hlas poslali, poděkovat. Jen doufám, že to umístění bude za rok ještě o něco lepší a to hlavně díky výsledkům, které třebíčský hokej bude mít.

Na střídačce v průběhu utkání působíte velice kliným a vyrovnaným dojmem. Je to jen zdání, nebo jste opravdu takový kliďas?
Hlavní část práce musí trenér odvést v přípravě na utkání, na trénincích. Nejsem typ, který by na střídačce poskakoval, lítal z jednoho konce střídačky na druhý. Samozřejmě, že chyby vidím, hráčům je dokážu vytknout, ale nebudu na ně křičet. Hráči se dají zbláznit i jinak. Třeba v kabině. Klidný určitě nejsem. Snažím se to trochu skrývat a o to horší je to pak kabině (úsměv) nebo na tréninku. Trénování by mělo podle mého názoru být systematické a s hráči je třeba pracovat na trénincích a v přípravě. Samozřejmě, že drobnosti se dají vytknout hned po střídání a většinou to ani není třeba, protože hráči už by od dorostu měli vědět, co po nich trenér chce a jakou chybu případně udělali.

Byl jste se podívat na pátém finálovém utkání extraligy ve Zlíně. Jak se Vám líbilo?
My jsme byli na prvním utkání ve Zlíně, pak na čtvrtém utkání v Praze, teď jsme byli na pátém zápase ve Zlíně a ostatní zápasy jsem viděl v televizi. Viděl jsem tedy všechna finálová utkání a podle mě to poslední mělo nejvyšší úroveň. Bylo vidět, že hráči si za ty dva dny volna odpočinuli a měli více sil. Bylo to vidět od první minuty. Zlín byl aktivnější a hodně chtěl, a jen díky brankáři Fraňkovi se rozhodovalo až v poslední třetině. Bylo to důstojné vyvrcholení soutěže.

Blíží se mistrovství světa. Tipnete si, jak se bude dařit národnímu mužstvu?
Doufám, že nedopadneme jako minulí pořadatelé mistrovství a že minimálně nějakou medaili získáme. Hokejoví příznivci v Čechách si to určitě zaslouží. Po těch posledních dvou letech, které byly výsledkově slabší, je třeba, aby se hokej zase dostal na žebříčku popularity tam, kam patří, to znamená výš než fotbal. Vím, že je před námi i Euro a že divácký zájem o fotbal bude velký, protože fotbal se hraje všude. Já fandím všem sportům, ale tomu jednomu samozřejmě víc.

Za příjemný rozhovor a ochotné odpovědi poděkoval Jiří Mokrý