Domácí sehráli další smolné utkání. Rozhodně nebyli horším mužstvem, nebyli pod nějakým trvalým tlakem třetího týmu tabulky, v polovině poslední třetiny šli dokonce v oslabení do vedení 3:2, přesto nakonec odcházeli z ledu se sklopenými hlavami po porážce 3:4. V tom je krása tohoto nejrychlejšího kolektivního sportu, řekl by klasik. Třebíčský fanoušek však jen procedí mezi zuby - už zase. Pokolikáté v této sezóně museli diváci v Třebíči podobně hořkou pilulku spolknout, radši nebudeme počítat.
Miroslav Barus |
Třetí zápas v dresu s bílou hvězdou ve znaku přinesl pro Miroslava Baruse první gólovou radost. Jak jinak než po spolupráci s parťáky z útoku
S – B – S, tedy Staněk, Barus, Sojčík.
“Bylo to z přesilovky, v rohu jsme si vyhověli, uvolnili jsme se a střílenou přihrávkou jsem zkusil dát puk před bránu, gólman to asi neviděl. Puk mu prošel mezi nohama,“ stručně popisuje střelec vyrovnávací branky na 2:2 ze čtyřicáté páté minuty.
O pár minut později však musel zkušený forvard z utkání odstoupit. Po jednom ze soubojů skončil v nekontrolovaném pádu na zadním mantinelu a s nataženým svalem musel za pomoci spoluhráčů opustit led. Na střídačce však vyhlášený bojovník vydržel až do poslední sirény.
“Zatím nevím, jak to vypadá, podrobnější vyšetření proběhne zítra dopoledne a pak budeme dělat závěry. Teď to je dost bolestivé a nepříjemné zranění. Stalo se to v oslabení pět na tři. Jejich bek mi skočil pod nohy, jedna noha se mi dostala přes něj a druhá se zasekla v ledu. Tím jsem si vlastně natáhl ten sval, doufám, že jenom natáhl,“ uzavírá povídání pro dnešek trochu nevesele jeden z nejzkušenějších hráčů v první lize vůbec.