Jak jste nakonec spokojen s nedávno ukončenou sezonou?
Je těšně po konci sezóny a my se musíme dívat na to, jak se tento ročník vyvíjel. Vzhledem k tomu si myslím, že můžeme být spokojení. Určitě bychom na začátku sezóny naše konečné umístění brali. Naším cílem bylo postoupit do osmičky, to se ale o kousek nepovedlo, měli jsme reparát a ten hráči zvládli. Takže myslím, že převažuje spokojenost.
V úvodu sezóny se mužstvu nedařilo, v čem byl problém? Týmu se nedařilo nejen výsledkově, ani herní projev nebyl nijak oslnivý.
Na to je hodně složité odpovědět. Hráči vstoupili do soutěže dobře, když ze čtyř prvních zápasů třikrát vyhráli, pak ale přišla série nezdarů, některé vysoké porážky a ztráty zápasů těsně před koncem. Mužstvo najednou ztratilo půdu pod nohama a nezadržitelně padalo tabulkou dolů. Nedokážu odpovědět na to, co za tím bylo. Říká se, že na každé mužstvo jednou přijde krize, ale na náš tým to přišlo až příliš brzy.
Krizi vedení klubu nakonec vyřešilo až v odvoláním trenérů. V jaké situaci jste mužstvo přebíral?
Ono šlo spíš o to, kde se to mužstvo nacházelo. Byli jsme druzí od konce a měli jsme jen tříbodový náskok na sestupující mančaft. To určitě nebyla ideální situace. Přesto si nemyslím, že by mužstvo bylo nějak psychicky rozložené. Určitě nebylo v pohodě, protože mužstva, která hodně prohrávají, si pak nevěří.
Jak dlouho trvalo, než jste týmu vrátili psychickou pohodu?
V první řadě jsme chtěli zabránit tomu, aby mužstvo inkasovalo tolik gólů. Zaměřili se hlavně na důležitou organizaci hry v obranné fázi. Měli jsme ale jenom dva tréninky na to, abychom něco změnili, pak přišel první zápas. Času bylo opravdu málo, takže jsme se mužstvo snažili především vhodně namotivovat. Strašně důležité bylo, že jsme uválčili zápas v Olomouci, kde jsme rozhodně nebyli lepší, ale zvládli jsme to díky bojovnosti a nasazení. Potom jsme z šesti zápasů pětkrát vyhráli, což hráčům hodně pomohlo a mužstvo se odpíchlo k posunu tabulkou směrem vzhůru. Hodně jsme pracovali na trénincích na zmíněné organizaci hry a v zápasech to začínalo být vidět, hráči tomu začali věřit.
Původně jste s Radkem Novákem na střídačku přišli jako dočasní trenéři, nakonec jste ale zůstali na lavičce až do konce sezóny.
Bylo nám řečeno, že je to dočasné řešení, ale to bylo hlavně asi proto, že to bylo tak narychlo. Jít na střídačku áčka byla to poslední věc, po které jsem toužil, ale vycházeli jsme z možností klubu a dopředu jsme věděli, že se nám těžko povede dovést trenéra odjinud. Proto jsme vrhli všechny síly do práce a snažili se tým vytáhnout z nelehké situace. Hodně mi pomohlo, že do toho se mnou šel můj kolega a bývalý spoluhráč Radek Novák. Je hodně pracovitý a hokeji rozumí. Například jeho rozbory soupeře před utkáním byly ukázkou vysoké profesionality. Spolupráce s ním byla jedním slovem výborná.
Trvalo dlouho, než se vám podařilo najít to pravé složení jednotlivých formací?
Byla to určitá chemie, navíc jsme to měli ztížené v tom, že jsme měli hráče jako Nahodila a Obdržálka, kteří pro nás byli hodně důležití, ale nikdy jsme dopředu nevěděli, jestli přijedou nebo ne. Někdy jsme se to dozvěděli až v den zápasu. Měli jsme pár variant. Přiznám se, že jsme dlouho hledali hráče na pravé křídlo k Marku Lašovi a Davidu Dolníčkovi. Tam se protočilo hned několik hráčů. Jsou věci, které se dařily, některé dvojice nebo trojice hráčů si vyhovovaly, takže sestavu jsme postupně stabilizovali.
Nebyli hráči rozladění z toho, že prakticky každý druhý zápas hráli v jiném složení?
Jsem zastáncem toho mít stabilní mužstvo, kdy jsou trojice, nebo celé pětky pohromadě na tréninku i v zápase. Málokdy do toho sahám, ale tentokrát jsme se museli přizpůsobit nejen my trenéři, ale i hráči. A myslím, že to nakonec docela dobře fungovalo.
Z Ústí přišel brankář Pavel Francouz, i to byl důležitý krok k posunu týmu tabulkou vzhůru?
Po dohodě s Ústím došlo k výměně brankářů, Radek Fiala šel do Ústí a k nám přišel Pavel Francouz. Bylo to právě v době, kdy jsme s Radkem Novákem k týmu přišli. Myslím, že Pavel nebyl zatížen předchozími výsledky a byl v bráně naprosto v pohodě. Obrovskou měrou se zasloužil o to, že jsme se odpíchli ode dna. Pavel v těch patnácti zápasech předvedl vynikající výkony a naprosto zaslouženě se stal nejlepším gólmanem první ligy.
Zranění vyřadilo ze hry Petra Kocáka, který se v přípravě jevil velmi dobře.
Ano, to je malá sportovní tragédie. Peter k nám přišel s velkými ambicemi a my si od něj hodně slibovali. Stačil jeden úraz na tréninku při suché přípravě a pro tohoto hráče sezóna prakticky skončila. On s tím ale hodně bojoval, snažil se a chtěl jít co nejrychleji na led, i když jeho zranění bylo těžké. Úraz byl však tak vážný, že to bylo v danou chvíli pro vrcholový sport riskantní. I hráč sám nakonec uznal, že by to nebylo ono. Dohodli jsme se, že si to zranění doléčí a třeba někdy v budoucnu se ke vzájemné spolupráci ještě vrátíme. Tak to někdy ve sportu bývá. Je to kruté, ale je to tak. Tohle ale přišlo v nejméně vhodnou dobu, jak pro nás, tak pro hráče samotného.
Vím, že to neděláte rád, ale pokud byste měl vyzdvihnout jednu individualitu, jednoho hráče, kdo by to byl?
Celou dobu, co jsme s Radkem u mužstva byli, jsme dbali na to, abychom vystupovali jako jeden tým. A myslím, že třeba na statistikách je to znát. Na konečném výsledku, nebo můžeme říct úspěchu, se podílel celý tým. Každý měl v mužstvu svou roli a na nás bylo, aby si ji hráči přesně plnili. Jedno jméno bych stejně vypíchl a to je jméno Pavla Francouze, mančaft věděl, že s ním v zádech je schopen uhrát dobrý výsledek na dva, nebo tři vstřelené góly. To bylo hodně důležité.
Bohužel ještě před koncem nadstavbové části z mužstva odešli Obdržálek, Nahodil a obránce Dudáš. To bylo pro Horáckou Slavii výrazné oslabení, že?
Odchod Nahodila a Dudáše byl zpečetěn až ve chvíli, kdy jsme věděli, že jsme si již zachovali prvoligovou příslušnost i pro příští sezónu. Pokud bychom tuto jistotu neměli, asi bychom se k tomu stavěli poněkud jinak. Obdržálek tým opustil dávno před tím, měl ambice hrát vyšší soutěž, takže jsme mu určitě nebránili. Tyto odchody samozřejmě byly značným oslabením, ovšem na druhou stranu jsme dali prostor našim mladým odchovancům. Ti si prošli velice těžkými zápasy a určitě nasbírali mnoho cenných zkušenosti. V závěru sezóny za nás nastupovalo patnáct odchovanců, což hovoří za vše.
Ohledně Lukáše Nahodila se v průběhu sezóny rozhořel spor. Na jeho služby si dělala nárok Chrudim. Jak to vidíte s odstupem času?
Chrudim si na Lukáše dělala nárok, ale myslím, že asi vůbec nebyla seznámena s tím, za jakých okolností jsme Lukáše do Pardubic pouštěli. Bylo tam jednoznačné přání hráče i klubu, že když Lukáš nebude v Pardubicích vytěžován, bude nastupovat za klub, který ho vychoval, a tím je Třebíč. Myslím, že to bylo zbytečně nafouklé, protože s Pardubicemi toto bylo jasně domluvené. Problém vznikl tím, že Lukáš nastoupil v jednom zápase proti Chrudimi a právě ten zápas shodou okolností rozhodl. Tenkrát trenér Chrudimi tu věc trochu neunesl a takhle nešťastně se vyjádřil.
Platí taková dohoda i pro příští sezóny?
Tato smlouva je daná a platí pro další sezónu. Já si ale myslím, že tento ročník byla pro Lukáše v Pardubicích takový oťukávací – zahřívací a že se v příští sezóně prosadí do základu, což mu rozhodně přeji.
Kladem sezóny určitě je, že se opět podařilo do sestavy prvního týmu zapracovat několik šikovných mladíků. Martin Dočekal s Tomášem Vondráčkem a sourozenci Kadelovi se jeví jako budoucnost třebíčského hokeje.
To je přesně záměr, se kterým hokej v Třebíči děláme. Jde nám o to, aby hráči, kteří se nějakým způsobem v mládeži prosadí, mohli v klubu pokračovat a přes první mužstvo třeba jít i dál. V minulých sezónách se prosadil Lukáš Nahodil, letos vyskočili tito kluci a nesmíme zapomenout na Davida Vítka a Davida Křenka. Jsme za to samozřejmě rádi a věříme, že se v budoucnu prosadí výš.
Dočekal s Vondráčkem odvedli kus poctivé práce i pardubické juniorce v nejvyšší soutěži. Nehrozí to, že si Východočeši o tyhle hráče řeknou už nyní?
Nezastírám, že Pardubice si působení těchto dvou hráčů nesmírně cenily. Díky své dobré práci si tam udělali dobré jméno, protože vždycky každý zápas odmakali a v devadesáti procentech s nimi v sestavě pardubická juniorka zvítězila. Oni se zviditelnili sami, určitě se o nich ví, ale hodně záleží na nich, jak budou pracovat dál.
Velká část fanoušků se těšila na to, že v předkole se potká Třebíč s atraktivním soupeřem ze Znojma. Nakonec to nevyšlo a šli jste na Hradec. Mrzí vás to?
V nadstavbové části jsme byli v problémech. Zezadu neustále dotírali soupeři, jednou jsme byli v předkole, jednou jsme byli na hraně, takže jsme byli moc rádi, že jsme nakonec postoupili. Bylo nám celkem jedno, s kým hrajeme. Z pohledu atraktivity, kdy v Hradci Králové do tak obrovské haly přišla necelá tisícovka fanoušků, by bylo rozhodně lepší zahrát si proti Orlům. Doma nám to však vynahradili naši fanoušci, kteří byli vynikající. Jsme rádi, že jsme jim vítězstvím ve třetím zápase umožnili i ten další zápas doma. Za to jak nám v průběhu celé sezóny pomáhali, si to určitě zasloužili.
Vypadá to, že Hradec Králové vám ve vyřazovacích bojích nesedí. Vyřadil Horáckou Slavii už potřetí.
Viděl jsem všechny tři série s Hradcem, jednu jsem i koučoval. Hradec má strašně zkušené mužstvo. Mají v týmu devět hráčů nad třicet let a právě ty zkušenosti nakonec rozhodly. Druhou věcí, kterou nemůžeme zanedbat, ale pro hokejového laika není až tak důležitá, bylo jejich strašně velké hřiště. To bylo doslova letiště, které našemu hernímu systému nevyhovovalo, vznikaly nám tam díry a dělalo nám to obrovské problémy.
V závěru soutěže i v play–off jste neměli k dispozici zrovna široký kádr. Nedocházely hráčům síly?
My jsme se strašně moc vydali v té skupině B. V průběhu této fáze nás navíc postihla chřipková epidemie, s horečkami ulehlo 8 hráčů. Byli jsme blízko domácí prohře s Pískem i Benátkami, ale hráči se vyšťavili a zápas v posledních třetinách otočili. To byly skvělé zážitky i pro diváky. Navíc jsme nevypustili ani ten poslední zápas s Táborem. Chtěli jsme zabránit jakýmkoliv spekulacím a nějaké dohodě, která neexistovala. Odehráli jsme všechno naplno, pak přišel nešťastný termín play-off. Hned po posledním zápase nadstavby se hrálo předkolo play-off. Byla možná chyba, že jsme si toho nevšimli přímo na aktivu, ale určitě je to pro nás ponaučení do budoucna. Pro příště není možné ten program tahle nahustit, když bylo možno odehrát kolo jiné pondělí, kterých bylo v průběhu sezóny volných hned několik.
Letošní herní systém nebyl zrovna šťastný, souhlasíte?
My jsme pro něj nehlasovali a byli jsme jasně proti. Kluby, které si věřily a byli jasnými favority, byly naopak pro. Věděly, že po jasném postupu do osmičky budou mít čas na přípravu, drahé hráče budou moci dát někam do extraligy a zbaví se tak částečně svých závazků. Myslím, že ten systém byl jednoznačně špatný, protože zatímco ve skupině B nešlo vypustit ani jediný zápas, ve skupině A měly týmy dva měsíce přípravy na vrchol sezóny.
Existuje vůbec ideální herní systém pro druhou nejvyšší soutěž?
Ideál by bylo hrát každý s každým čtyřikrát, ale to jsme zase u ekonomiky. To je 64 zápasů plus play-off a na to nestačí dvaadvacet hráčů. Vymyslet poctivý systém je strašně složité, ale rozhodně si stojím za tím, že tenhle byl špatný.
Favorit první ligy je asi jasný, souhlasíte s tím, že jsou to Ústí a Chomutov.
Vzhledem k rozpočtům a síle kádrů musím říct ano, určitě Ústí a Chomutov. Tam si to pravděpodobně rozdají ve finále a kdo bude v tu chvíli šťastnější, tak postoupí do baráže. Já si myslím, že ten, kdo první ligu letos vyhraje, má velkou šanci postoupit do extraligy.
Je krátce po skončení sezóny, přemýšlíte už nad tím, co bude dál?
V tuto chvíli se musíme zaměřit na to, abychom získali podporu partnerů, abychom zajistili příští sezónu a mohli v té soutěži důstojně působit. Situace není dobrá, a proto zatím neřešíme hráčský kádr. Do začátku března jsme si dali čas, abychom zapracovali na podpoře lidí, kteří nám můžou s hokejem pomoct, abychom vyhodnotili stávající sezónu a pak teprve uvidíme, co bude dál.
V závěru sezóny se dobře ukázal Stanislav Neruda. Budete mít o tohoto zkušeného brankáře zájem?Standa tady odvedl velmi dobrou práci a já jsem zpětně opravdu rád, že jsem zareagoval včas v době, kdy Standu Havlíčkův Brod pouštěl. Zdravotní stav Radka Fialy nám velel se na tomto postu pojistit. Nakonec se to ukázalo jako dobré rozhodnutí, protože Standa nás v mnoha zápasech podržel. My si ale musíme nejdřív nalajnovat, jak dál, s jakým kádrem a pak se můžeme bavit o konkrétních jménech. Mě osobně Standa Neruda nikdy nezklamal, vždycky odvedl dobrou, poctivou práci. Kdybych jako trenér mohl, určitě o něj budu stát. Je to ale hráč Brodu.
Zmínil jste fakt, že na lavičce jste zůstal až do konce sezóny, protože si to vynutila situace v klubu. Už víte zda budete u A mužstva pokračovat i v další sezóně?
Kromě funkce sportovního manažera jsem zastával i funkci trenéra juniorky a s touto kombinací jsem byl naprosto spokojený. Spojení sportovní manažer a A mužstvo je hodně náročné. V současné době pro mě i pro mého kolegu platí to samé, co jsem řekl o hráčích. Musíme si sednout, dát si na papír všechna pro a proti a odrazit se do příští sezóny. Musíme vědět, jak na tom budeme, jaké bude ekonomické zabezpečení a pak teprve přijde nějaké rozhodování. Nechtěl bych teď říkat nějaké konkrétní ano nebo ne.
Sezóna pro Vás byla určitě psychicky hodně náročná. Co pro Vás bude nejlepším odpočinkem?
Nejlépe si odpočinu doma s rodinou a se psy. Hodně mě uklidňuje televize a v ní samozřejmě hokej. Tam mám na to klid, nejsem do toho tolik vtažený, takže hokej je u nás doma v televizi neustále. Rád si také zahraji s dobrou partou v Mostišti okresní hokejový přebor. Teď jsem se ale rozhodl, že na čtyři dny vypnu a s manželkou pojedu na hory, kde si chci odpočinout a pustit to všechno na čas z hlavy. Hned po návratu se ale vrhnu zase do práce. Máme tady play-off, následovat budou baráže, máme hráče v nižších soutěžích, takže to určitě budu sledovat a s kolegou se pojedeme na nějaký ten zápas podívat. Užijeme si to trošku jinak než na střídačce. S klobásou v hledišti je to totiž o hodně lepší…
Moc nevěřím, že dokážete úplně vypnout, že nebudete sledovat ani výsledky play–off.
Tak až takhle určitě ne! Noviny si ráno přečtu. Vypnu tím způsobem, že se oprostím od telefonu a od dění v klubu. Jak hrála Jihlava se Znojmem, Ústí s Vrchlabím a ostatní, na to se určitě podívám…
