Nikdo nedělá chyby schválně, hájí spoluhráče Šimon Hrubec

Po domácím zisku dvou bodů v utkání s Kadaní chtěli Třebíčští přidat další body do tabulky, ale jak se ukázalo, na Litoměřice nestačili. A to ani v první třetině, kterou 1:0 vyhráli. Nebýt Šimona Hrubce v bráně mohlo být skóre už po první dvacetiminutovce zcela jiné. Mladičký gólman řešil v první dvacetiminutovce několik ošemetných situací a také chytil několik jasných gólovek po obrovských chybách svých spoluhráčů z pole.

Šimon HRUBEC
Narozen: 30.6.1991
Post: brankář
Výška: 185 cm
Váha: 78 kg
Hůl: levá
Šimon Hrubec přišel do Třebíče z Českých Budějovic. Ještě v minulé sezóně 2010 - 2011 chytal za mateřský klub právě proti Třebíči v baráži, v níž zachraňoval pro Jihočechy extraligu juniorů. Nyní hájí barvy Horácké Slavie, za níž prozatím nastoupil v pěti mistrovských duelech.

“Začali jsme dobře a po první třetině jsme vedli 1:0. Ale nemuselo to tak být, protože oni hráli skoro pořád u nás. A druhá třetina? Máme vždycky deset minut, kdy přestaneme hrát, dostali jsme čtyři rychlé góly. Jakoby to každý soupeř vycítí takovou chvilku, nasází nám ty góly a my pak začneme zase všechno dohánět. Tohle až odstraníme, bude to super. Tohle prakticky rozhodne zápas,“ vidí Šimon Hrubec jeden z nedostatků ve hře Horácké Slavie.

Ačkoli Šimon Hrubec předváděl fantastické zákroky a kdyby se někdo z České televize obtěžoval sledovat i první ligu, musel by některý ze Šimonových zákroků kandidovat na brankářskou akci ve Zlaté helmě. Jenže jak je všeobecně známo, Českou televizi nižší hokejové soutěže už delší dobu nezajímají, snad vyjma dvou klubů v play –off a tak si Šimon Hrubec vysloužil alespoň potlesk skupinky třebíčských fanoušků, kteří vážili dvě stě padesáti kilometrovou cestu za svým týmem. Na ocenění ve Zlaté helmě si jedna z vycházejících hvězd české brankářské školy musí ještě počkat, ale buďme si jisti, že jednou určitě přijde.

“Nikdo nedělá chyb naschvál, takový hráč tady není. To je prostě hokej. My jsme tím byli zaskočení, vedli jsme a možná tam bylo i trošku uspokojení. Pořád jakoby jsme si říkali 1:1, nic se neděje, 2:1, dobře, pořád je to jen o gól. Jenže ten gól na 2:1 nás asi nahlodal, protože to bylo rychle za sebou a nikoho jakoby nenapadlo, že by hned po buly mohli zase na nás jet sami. Mě to přišlo, jakoby všichni byli překvapení a říkali si, co děláte, zase už na nás jedete? Pak rychlý gól na 3:1, začne se panikařit. 4:1, hlavy dole a v kabině pak ticho,“ popisuje dvacetiletý talent hodně těžké chvilky, které ale třebíčský tým nepotkaly poprvé. Každopádně, pokud chce tým pomýšlet na vyšší příčky, než je ta poslední, mělo by to být už naposledy.

“Nikoho samozřejmě nebaví pořád prohrávat, co si budeme povídat. Pak všechno doháníme na poslední chvíli a to je určitě špatně,“ trošku smutně konstatuje odchovanec jihočeského hokeje.

Pohled brankáře je vždycky trošku specifický, Šimon Hrubec ale odmítl hodnotit proč a z čeho vychází chyby a částečná nekoncentrovanost jeho spoluhráčů z pole.
“Já si tohle vůbec netroufám hodnotit. Jsem tam od toho, abych chytal a řešit cizí chyby, to není moje funkce v týmu. Nechci na nikoho ukazovat prstem, soustředím se na to abych co nejlíp chytal, podával co nejlepší výkony a pomáhal tak klukům. To je moje práce, kárat chybující hráče a rozebírat hru, to je práce pro trenéra,“ vysvětluje mladý brankář svůj pohled na věc.

Zda se Třebíčští dokáží vyvarovat hrubých chyb a odehrají celý zápas konečně plně soustředěni na hru samotnou, o tom se můžeme přesvědčit už v sobotu, kdy Horácká Slavia zajíždí na horký led do Šumperka. Ten zatím doma neprohrál a co víc drží vítěznou domácí śňůru už z minnué sezóny, kdy postupoval do první ligy.