Nikola Marek: Azylovou sezónu jsme zvládli, budeme však začínat od nuly

ikolo, máte za sebou první ze dvou azylových sezón. Co všechno bylo před startem ligy potřeba zařídit, abyste vůbec ve Velkém Meziříčí mohli působit?

Trošku jsme se toho na začátku báli, ale myslím, že nakonec jsme to zvládli s přehledem. Nejdřív se muselo zařídit zázemí, které nám vyjednalo vedení Horácké Slavie, zajistilo nám kabinu. To byl první důležitý krok, abychom nemuseli věci tahat sem a tam. Měli jsme sice malou kabinu, ale zase nás to víc semklo. Poděkovat bych chtěl i rodičům, kteří k tomu dobře přistoupili, na tréninky museli kluky vozit. Sice to ze začátku trošku skřípalo, ale nakonec jsme to vyladili a za to bych chtěl rodičům ještě jednou poděkovat. Víme, že to není lehké, rodiče mají práci, kluci školy, potom rychle na sraz trénink síly, pak je odvézt do Velmezu. To byly takové hlavní dva body, kterých jsme se ze začátku báli. Zázemí a doprava na tréninky. Nakonec to všechno klaplo.

Čili žádné svozy organizovány nebyly, hráči se dopravovali individuálně.

Ano, přesně tak, občas jsme někoho nabrali mi trenéři, někoho nabrali rodiče. Tak to fungovalo. Autobus jsme měli zajištěný vždy na venkovní zápasy, nabral nás v Třebíči, jelo se do Velmezu, sbalili jsme si věci a jelo se na zápas.

On i David Dolníček, trenér mužů zmiňoval, že to zvykání na nové prostředí není úplně jednoduché. Byl to i u dorostu jeden z faktorů toho proč vám začátek sezóny úplně nevyšel?

Myslím si, že u dorostu je to trošku jiná situace, než u áčka. Tady si ti kluci nemusí tolik zvykat, nemáme všechno tak propracované, jako hráči a trenéři u mužů. My jsme tu první polovinu nehráli špatně, akorát tam chybělo něco navíc, chyběl důraz na brankovišti, nějaký blok, souboj. Ale hlavně jsem taky nezažil takovou marodku, s jakou jsme v první polovině museli bojovat. Měli jsme čtyři zlomené prsty, otřes mozku, klíční kost, naštíplý kotník a k tomu ještě nemoci, které řádily i u jiných týmů… Na soupisce jsme měli devět obránců a v jednu chvíli jsme mohli použít jen tři zdravé a schopné naskočit do zápasu. Museli jsme si pomáhat klukama z devítky. Tohle bylo důvodem špatných výsledků v první polovině ligy, plus to, co už jsem říkal i v jiném rozhovoru - TADY.

Nakonec jste základní část a hlavně její závěr zvládli výborně. Ve čtvrtfinále vás čekal jasný favorit z Chomutova, kterému jste podlehli 1:3 na zápasy.

Ano, nejen play off, ale i ta část ligy před play off byla pro hráče velkou zkušeností. Posledních deset zápasů jsme si řekli, že to play off chceme udělat, ale byli jsme v situaci, kdy jsme museli vyhrát skoro každý zápas. Tam už to play off pro nás vlastně začalo a kluci se toho chopili výborně. Ta samotná série s Chomutovem, trápili jsme velkého favorita, hráči to vzali výborně. Ještě víc se semkli, nabarvili si hlavy, jezdili na zápasy v sakách. Velká zkušenost jak pro ně, tak samozřejmě i pro nás trenéry, protože u dorostu jsme to zažili poprvé. Na rovinu, Chomutov byl ve všech zápasech lepší a hokejovější. Ale my tou naší bojovností nasazením a odhodláním jsme se jim ve hře dokázali vyrovnat. Vlastně každý zápas se rozhodoval až ve třetích třetinách. Vždycky to bylo dlouho vyrovnané a myslím si, že jsme je protrápili tak, jak nikdo nečekal.

Škoda, že ty poslední dva zápasy číslo tři a čtyři ve Velkém Meziříčí nebyly v lepší čas. Hrálo se vlastně přes poledne, kdy většina rodičů, kamarádů hráčů a fanoušků byla buď v práci nebo ve školách a nemohli přijít hráče podpořit. Přivítali byste větší podporu v hledišti?

Určitě! Možná bych si říkal, že by kluci byli trošku svázaní, nebo nervózní, ale určitě bychom to přivítali. Všechno souvisí s tím azylem. My jsme si časy zápasů nemohli moc vybírat. Většinou jsme doma hrávali až v osm večer, což taky není úplně ideální ani pro nás ani pro soupeře. Kluci přijdou třeba ve dvě hodiny ze školy a pak čekají šest hodin do zápasu. I to nám na začátku trvalo, než jsme si na tyhle časy zvykli. S tím jsme ale museli počítat. Fanoušky bychom v hledišti určitě rádi viděli, kluky by to ještě víc nakoplo, ale nedá se nic dělat. Tak to prostě bylo.

Dorost byl letos a pokud mám dobré informace bude i příští sezónu 25/26 nejvyšší mládežnickou kategorií Horácké Slavie právě díky azylu. Už řešíte složení týmu pro příští ročník?

Mám stejné zprávy. Letos nám v dorostu končí hráči ročníku 2008, kteří budou přecházet do juniorů. Chceme jim pomoct a už jsme s nimi o tom mluvili v tom smyslu, aby byli nachystaní na tu přespříští sezónu, kdy na novém stadionu už juniorka zase bude, aby se mohli vrátit. Kontakty máme, někteří budou pokračovat ve Velkém Meziříčí, někteří si chtějí zkusit ligu a my jim s tím vším chceme pomoct. Do dorostu se posune ročník 2010 z deváté třídy a počtově by nás mělo být dost. Trošku bychom ale potřebovali tým zkvalitnit. Zmínit ještě musím spolupráci s mládeží Jihlavy, která nám dobře funguje. Posílali nám kluky, kteří výborně zapadli do party, nebyl s nimi sebemenší problém, makali, bojovali, chtěli za nás hrát, což je také velmi důležité. Ta spolupráce by měla pokračovat. Uvidíme, pojedeme zase od nuly, všichni od stejné startovní čáry a každý bude mít šanci o tým zabojovat.

Sezona vám skončila nedávno, ale zeptám se, jestli už máte naplánovanou letní přípravu a kdy by měla začít?

Chtěli bychom začít se začátkem května, možná už koncem dubna. Obvykle začínáme na Polance hokejbalem. Bývá to v neděli takový seznamovací trénink. Pak má v režii letní přípravu Viktor Konečný, který kluky fantasticky připravil. Tomu bych chtěl poděkovat, protože i když jsme byli v azylu, v těžších podmínkách, tak hráči byli velmi dobře připraveni. To bylo vidět i v závěru sezóny, kde jsme síly měli i proti silnějším soupeřům. V sezóně jsme neměli tolik posiloven, kolik bychom si představovali, ale o to víc jsme makali v létě. Teď bych to chtěl nastavit ještě trošku těžší, ještě víc makat přes léto a dát tomu přes ty dva měsíce všechno, ať jsme na sezónu zase dobře připraveni. I letos by měl mít na starosti letní přípravu Viktor Konečný.

Na střídačce jsi ale nebyl sám, pomáhal ti kolega, se kterým jste bývalí spoluhráči, znáte se vlastně celý sportovní život.

Dneska pořád jen děkuji, ale to je v pořádku. Michalovi Vlašínovi bych chtěl poděkovat hrozně moc. Protože on to dělá jako koníček. Přesto za celou sezónu počínaje přípravnými zápasy a celou sezónu včetně play off, tak vynechal jeden jediný trénink, kdy se jel podívat na hokej na Spartu. Zápasy s námi absolvoval a objezdil všechny. Udělal obrovský kus práce, sleduje soupeře, takhle to máme nastavené. Neměli jsme v azylu k dispozici žádná videa a on se snažil doma videa připravit, něco jsme si k tomu pak s hráči řekli, ukázali si. Obrovské poděkování za to, že to se mnou táhne a ještě jednou mu děkuju.

No, i ty jsi ze sportovní rodiny, děda Karel, který už není mezi námi byl hráč funkcionář a hlasatel, táta Roman je bývalý hráč, maminka Alena pracuje na sekretariátu HST. Co vlastně oni říkali na to, že jsi se dal na dráhu trenéra?

Mamka mě podporuje moc. Táta je bývalý hráč a pak taky trénoval a ví, že to je dřina, tak mě v tom ze začátku moc nepodporoval Nebyl proti, ale prostě viděl i druhou stránku té práce. Teď už mě podporuje, sleduje to, zajímá se o výsledky a jezdil se i dívat na nějaké zápasy. Bez podpory rodiny by to dělat nešlo. Jak jsi zmínil, děda už není mezi námi, ale věřím, že i on by mi držel palce a podporoval by mě. Podporu mám i doma od manželky, na začátku března se nám narodil druhý syn (gratulujeme – pozn. red.). Chtěl bych poděkovat i jí, protože v těch začátcích jsem nebyl doma, když bych asi měl a ona to zvládla. Rodina je v tom určitě důležitá a já mám od všech stoprocentní podporu.

Děkuji za rozhovor, přeju hodně štěstí v další sezóně a malému hodně zdraví do života. :-)