Příští sezónu budu hrát v Třebíči, říká Marek Laš

Určitě jsem byl spokojený s tím, jak moc jsem hrál. To jsem před sezónou opravdu nečekal. Když jsem dostával tolik příležitostí, začal jsem mít i vyšší ambice a chtěl jsem i bodovat, což se mi párkrát povedlo, ale mohlo to být i lepší.

V padesáti zápasech za muže jste vstřelil šest gólů a k tomu sedm gólových přihrávek. Máte nějakou branku, která byla třeba hezčí, nebo důležitější než ty ostatní?

Pěkná byla ta v utkání s Jindřichovým Hradcem, poslední moje branka v sezóně. Podařilo se mi projet celým hřištěm a zakončit. Důležité byly první dvě branky v mužstvu dospělých (v utkání Třebíč- Hradec Králové 2:1 ve čtvrtém kole a v devátém kole v utkání Třebíč - Mladá Boleslav 3:0 – pozn. red.), protože hodně pomohly k výhrám našeho mužstva.

Otázka, která zajímá hodně fanoušků třebíčského hokeje. Budete v následujícím ročníku působit v Třebíči?

Ano v příští sezóně budu hrát v Třebíči.

Znamená to, že jste stále hráčem Horácké Slavie?

Jsem stále hráčem Třebíče a ještě rok zde mám smlouvu, takže začnu normálně zde v Třebíči. Co bude dál zatím nevím.

Marek Laš

V průběhu sezóny se objevily zprávy, že jste dostal nabídky z několika extraligových klubů. Můžete prozradit, které kluby to byly a jestli byla některá z nabídek konkrétní?

Přímo mě kontaktoval pouze Zlín. Od lidí z vedení klubu vím, že byl ještě zájem ze Znojma a ze Sparty, ale to šlo mimo mě, o tom vím jen z doslechu.

Pojďme k Vašemu působení u juniorky. Jedenáct zápasů a stejný počet bodů za čtyři branky a sedm asistencí. Který zápas v juniorce byl nejpovedenější?

Nejvíc se mi povedl hned ten první s Jihlavou, který jsme vyhráli 8:2 . (Marek Laš byl v tomto utkání klíčovým mužem a připsal si 5 bodů za dvě branky a tři asistence – pozn. red.). Jinak ale musím říct, že moje působení v juniorce beru spíš jako neúspěch. Nedařilo se mi tak jak bych chtěl.

Druhá část sezóny pro Vás byla hodně náročná. Přišla pozvánka na reprezentační turnaje dvacítky.

Když nepočítám přípravná utkání, odehrál jsem letos asi osmašedesát zápasů a to je porce, na kterou jsem dřív nebyl zvyklý. I přesto, musím říct, že bych byl radši, kdyby se mi dařilo ještě o něco víc.

Byla v sezóně nějaká doba, kdy se dá říct, že na Vás přišla krize a únava?

Vyloženě krize se snad říct nedá, ale po Novém roce se mi nepovedlo pár zápasů. Pak to bylo takové střídavé. Někdy ano, někdy ne. Spokojen jsem byl snad zase až s koncem sezóny na reprezentačním turnaji v Rusku.

Odehrál jste dva turnaje s reprezentačním mužstvem do dvaceti let. Čekal jste, že dostanete pozvánku do reprezentačního týmu?

Tu první jsem určitě nečekal a bylo to pro mě velké překvapení. Tehdy tam ještě bylo dost kluků staršího ročníku. Tu druhou už jsem tak trochu čekal, protože trenéři mi na prvním turnaji dávali hodně příležitostí, takže jsem s ní docela počítal.

V příštím týdnu začíná suchá část přípravy na nový soutěžní ročník. Nenaruší Vám to školní povinnosti?

Ve škole mám individuální plán, ale přesto jsem se s trenéry dohodl, že začátek přípravy bych absolvoval s juniorkou, která trénuje odpoledne, abych mohl dopoledne věnovat škole.

Je Vám devatenáct let a v mužstvu působí také Bedřich Ščerban, kterému brzy bude čtyřicet dva roků. S trochou nadsázky by se dalo říct, že by Vám mohl dělat tátu.

Měl jsem z toho zpočátku trošku obavy, ale po pár dnech, kdy jsme se blíž poznali bylo všechno v pohodě. Vycházíme spolu výborně.

Vím o Vás, že jste hrával tenis a dokonce jste se rozhodoval jestli pokračovat v kariéře tenisty, či dát přednost hokeji. Co nakonec rozhodlo pro hokej?

Ano, je to tak. Pro hokej rozhodl fakt, že to je sport, který jsem začal dělat sám od sebe. Přivedl mě k němu kamarád a mě to začalo bavit. K tenisu mě přivedli rodiče. Hokej je přece jenom kolektivní sport a je u něj víc legrace.

Za rozhovor poděkoval a hodně štěstí popřál Jiří Mokrý