Rozhovory
Martin Svoboda: Čeká nás přetěžká a bláznivá sezóna
11.09.2024
Spoluhráčů se rád zastanu, říká Dakota Klecha
Rozhovory
T ř e b í č - Historie se přepisuje, Dakota Klecha je prvním Američanem, který se předvedl v domácím dresu před třebíčskými fanoušky. Mladičký forvard, jenž přišel z NCAA, prohlásil, že se za spoluhráče rád postaví. My Vám s ním nabízíme rozhovor.
Dakoto, máš zkušenosti s univerzitní NCAA. To je v poslední době čím dál více respektovanější liga, vždyť z ní loni odešel do NHL například Jack Eichel (pozn. redaktora - 2. draftovaný hráč letošního draftu). Co bys mohl fanouškům o této soutěži prozradit?
„Ano, NCAA je opravdu velmi dobrá soutěž. Spousta hráčů z ní přešla k profesionálům. Co se týče hry, tak je to fyzicky náročná liga s mnoha statnými chlapy. Hraje se tam tedy převážně stylem „dump and chase“, tedy něco jako nahoď a jeď. Na zápasech bývá skvělá atmosféra, zvláště když hrajete před studenty z univerzity, kteří chodí fandit.“ Tvoje výška, 175 centimetrů, není pro hokejistu zrovna typická. Byl to pro tebe v Americe problém? Hokej je tam přece jen ještě tvrdší než v Evropě.
„To bych neřekl. Myslím si, že moje výška problém nebyla. Hodně jsem na sobě dřel a snažil se stát silnějším, abych to překonal. Zaměřuji se hlavně na posilování nohou, abych měl sílu na forčekink, a samozřejmě i horních částí těla na hitování.“ Na YouTube lze nalézt několik bitek s tvou účastí. Máš je rád?
„Ano, to mám. Občas jsou sice nadbytečné, ale někdy se zkrátka musíte postavit za své spoluhráče. Jsou součástí hry. Pokud někdo nehraje na ledě fér, tak se spoluhráčů rád zastanu.“
Dakota Klecha v zápase s Kometou Brno předvedl sympatický výkon.
Ve statistikách z loňské sezóny máš zaznamenány pouze tři duely v NCAA. Mohl bys, prosím, povědět o minulém ročníku více?
„No, loňská sezóna... Zkrátka jsem zjistil, že NCAA už není pro mě a rozhodl jsem se podepsat smlouvu s agentem. V takovém případě už jsem ale nemohl nastupovat na univerzitě, a tak jsem čekal a pak odletěl hrát hokej do Evropy. V červenci jsem chvíli trénoval s Pelhřimovem a teď jsem tady.“ Proč sis vybral zrovna Česko? Proč ne třeba Německo, kam chodí spousta dalších zámořských hokejistů?
„Českou republiku mi doporučil agent, který mi řekl, že se tady hraje dobrý hokej. Moc Američanů v České republice nehraje. V Třebíči dosud nebyl ani jeden. Teď mám ovšem příležitost své krajany inspirovat, aby sem taky neváhali přijít a hráli tady.“ V České republice jsi zatím jen chvíli, přesto, líbí se ti naše země?
„Ano, mám to tady opravdu rád. Česko je skutečně pěkná země. Zrovna minulý víkend jsem navštívil Prahu, ta je opravdu nádherná.“ A co Třebíč? Už si stihl navštívit zdejší památky?
„Bohužel ještě ne. Většinu času totiž trávím na hotelu a na stadionu. Nemám auto, takže to mám o to složitější. Každopádně se na to chystám a moc se těším. Památky v Třebíči vypadají opravdu lákavě. Bude to zábava.“ A co čeština? Už se ji učíš?
„Jojo, do mobilu si poznamenávám slovíčka. Spoluhráči jsou mým akcentem u některých slov doslova ohromeni.“ Jaká je vůbec atmosféra v kabině?
„Upřímně jsem se ze začátku cítil trochu izolovaně. Nikdo se se mnou moc nebavil, ale teď, když jsem tu už několik dní, je to lepší. Ví o mně, řeknou “hi“, začínají se mnou žertovat.“ V Třebíči jsi zatím na zkoušku. Horácká Slavia navíc čeká na posily z extraligy. Souhlasíš se mnou, že získat místo v týmu bude těžký úkol?
„Souhlasím. Bude to těžké.”
„Ano, NCAA je opravdu velmi dobrá soutěž. Spousta hráčů z ní přešla k profesionálům. Co se týče hry, tak je to fyzicky náročná liga s mnoha statnými chlapy. Hraje se tam tedy převážně stylem „dump and chase“, tedy něco jako nahoď a jeď. Na zápasech bývá skvělá atmosféra, zvláště když hrajete před studenty z univerzity, kteří chodí fandit.“ Tvoje výška, 175 centimetrů, není pro hokejistu zrovna typická. Byl to pro tebe v Americe problém? Hokej je tam přece jen ještě tvrdší než v Evropě.
„To bych neřekl. Myslím si, že moje výška problém nebyla. Hodně jsem na sobě dřel a snažil se stát silnějším, abych to překonal. Zaměřuji se hlavně na posilování nohou, abych měl sílu na forčekink, a samozřejmě i horních částí těla na hitování.“ Na YouTube lze nalézt několik bitek s tvou účastí. Máš je rád?
„Ano, to mám. Občas jsou sice nadbytečné, ale někdy se zkrátka musíte postavit za své spoluhráče. Jsou součástí hry. Pokud někdo nehraje na ledě fér, tak se spoluhráčů rád zastanu.“
„No, loňská sezóna... Zkrátka jsem zjistil, že NCAA už není pro mě a rozhodl jsem se podepsat smlouvu s agentem. V takovém případě už jsem ale nemohl nastupovat na univerzitě, a tak jsem čekal a pak odletěl hrát hokej do Evropy. V červenci jsem chvíli trénoval s Pelhřimovem a teď jsem tady.“ Proč sis vybral zrovna Česko? Proč ne třeba Německo, kam chodí spousta dalších zámořských hokejistů?
„Českou republiku mi doporučil agent, který mi řekl, že se tady hraje dobrý hokej. Moc Američanů v České republice nehraje. V Třebíči dosud nebyl ani jeden. Teď mám ovšem příležitost své krajany inspirovat, aby sem taky neváhali přijít a hráli tady.“ V České republice jsi zatím jen chvíli, přesto, líbí se ti naše země?
„Ano, mám to tady opravdu rád. Česko je skutečně pěkná země. Zrovna minulý víkend jsem navštívil Prahu, ta je opravdu nádherná.“ A co Třebíč? Už si stihl navštívit zdejší památky?
„Bohužel ještě ne. Většinu času totiž trávím na hotelu a na stadionu. Nemám auto, takže to mám o to složitější. Každopádně se na to chystám a moc se těším. Památky v Třebíči vypadají opravdu lákavě. Bude to zábava.“ A co čeština? Už se ji učíš?
„Jojo, do mobilu si poznamenávám slovíčka. Spoluhráči jsou mým akcentem u některých slov doslova ohromeni.“ Jaká je vůbec atmosféra v kabině?
„Upřímně jsem se ze začátku cítil trochu izolovaně. Nikdo se se mnou moc nebavil, ale teď, když jsem tu už několik dní, je to lepší. Ví o mně, řeknou “hi“, začínají se mnou žertovat.“ V Třebíči jsi zatím na zkoušku. Horácká Slavia navíc čeká na posily z extraligy. Souhlasíš se mnou, že získat místo v týmu bude těžký úkol?
„Souhlasím. Bude to těžké.”
