Třetí místo před sezónou nikdo z nás nečekal, říká David Dolníček

Davide, máš za sebou první sezónu v roli hlavního kouče mužů. Než se pustíme do jejího hodnocení, její sportovní stránky, co dala tobě jako trenérovi?

Měl jsem za mě určitou výhodu, že u toho týmu jsem v jakési roli začínal už 5. sezónu, samozřejmě role hlavního trenéra obnášela spoustu nových věcí, hlavně co se týče rozhodování a hlavního slova při jakýchkoli rozhodnutích, ať už přímo ze skladbou kádru nebo přímo sestavy, komunikace s hráči, spolupracujícími kluby atd. To bylo asi to nejvíc co mi letošní sezona dala, komunikace a naučit se řídit a organizovat jak mužstvo, realizační tým atd.

Na lavičce s tebou byl i dlouholetý spoluhráč a kamarád Roman Erat. Jak fungovala spolupráce s ním, co měl on na starosti, jak jste měli rozdělené kompetence?

Myslím si, že spolupráce fungovala tak jak jsme oba očekávali, bez nějakých větších problémů, Roman strávil dosavadní většinu trenérské kariéry u mládeže, takže letošní sezona pro něj byla hlavně „rozkoukávácí“, nabrání zkušeností, při zápase řídil na střídačce obránce, v tréninkovém procesu měl za úkol přesilové hry a individuální zlepšování hráčů nad rámec společného tréninku.

Veškeré herní činnosti týmu jsme ale samozřejmě řešili společně, „samostatnou“ jednotku brankáře si vedl Jara Odehnal, nic nezvyklého oproti jiným klubům. Pomohl samozřejmě i Viktor Konečný se silovou přípravou a Honza Patočka (trenér přípravky a student trenérství) s videokoučingem.

Co bylo nejtěžší na stěhování do azylu a působení v Moravských Budějovicích?

Myslím si, že všichni čekali, že to bude mnohem těžší, než ve skutečnosti bylo. Zázemí bylo připravené na velmi dobré úrovni, všichni v areálu zimního stadionu nám ve všem vycházeli vstříc, neměli jsme prakticky žádný problém a tímto, bych chtěl ještě jednou všem „místním“ poděkovat a pogratulovat jim k vítězství v Krajském přeboru Vysočiny. Paradoxně nejtěžší pro nás byl organizačně asi domácí zápas, rozbruslení, oběd, pak dlouho nic a večer zápas. Tam nám pomohlo, že se pak posunuly alespoň víkendové domácí hrací časy na odpoledne, protože pro dojíždějící kluky z větší vzdálenosti nebylo jednoduché se na ten zápas na 18 hodin ideálně nachystat a možná i to, jak si každý musel najít svůj režim, nám na začátku sezony trošku ublížilo nebo naopak nás do budoucna zocelilo.

Základní část jste zvládli skvěle. Po rozpačitém začátku jste hráli výborný hokej, který diváky bavil a třetí místo po základní části je parádní i vzhledem k tomu, že jste se museli v azylu hodně uskromnit.

Jak už jsme řekli v předešlých rozhovorech, navykli jsme si postupně na prostředí na stadionu v MB, naučili jsme se na menším hřišti rychleji orientovat, chytli jsme sebevědomí a produktivitu a soupeřům se k nám nejezdilo příliš radostně. Myslím si, že i herní projev vypadal velice slušně. Třetí místo před sezonou nikdo z nás nečekal a dokonce jsme jednu chvilku pokukovali i po místě druhém, přesto základní část hodnotíme skvěle a je potřeba hráčům dát velký kredit jak se s tím vším cestováním popasovali a jaký hokej předváděli.

Zařazovali jste i mladé třebíčské odchovance, Tadeáše Kubu, Davida Michalčuka nebo Tomáše Jašu. V době zranění některých hráčů nastupovali i v první formaci vedle zkušených borců, hráli play off. Pro ně velká škola, pro tým příslib do budoucna. Je to tak?

Byl to jeden z našich předsezonních cílů, jednak postup do play off a potom zapracování těchto kluků, Tadeáš Kuba a Tomáš Jaša začali podle plánu sezonu ve 2. lize, měli jednoduchý úkol, udržet prvoligový pohyb a zlepšit hru na kotouči. Přesto, že jejich klubu se nedařilo, viděli jsme, že individuální výkony jsou v pořádku a kluci na sobě pracují a šanci si zaslouží. Po dohodě s Matyášem Svobodou, který toužil po větším herním vytížení, které se mu dostalo ve Znojmě jsme kluky postupně dávali do sestavy, oba si vstřelili svoje první prvoligové góly, takže posun pro ně velký, v play off teď viděli, že je čeká ještě spousta práce, ale jdou správným směrem. Naopak mě mrzí lehký propad Davida Michalčuka, který vypadal v srpnu velice dobře jak herně, tak kondičně, ale nezvládl svoje větší očekávání a cíle a svezl se s ne úplně ideálním začátkem celého týmu. Ve 2. lize teď nabírá zpátky sebevědomí, sledujeme ho, zlepšuje se.

V průběhu sezóny nebylo příliš zranění, zato v závěru těch zdravotních komplikací přišlo až moc, což ovlivnilo čtvrtfinálovou sérii. Co bylo z tohoto pohledu největší komplikací? Rozhození jednotlivých formací, souhra…?

V sezoně jsme až na začátek, kdy nám chvilku chyběl Miha Štebih a potom v určitých fázích sezony Tonda Bořuta neměli problém ani s marodkou ani se s zraněními, hodně nám v té době pomohl Tomáš Vandas, který tu působil formou stř. startů a je jen škoda, že kvůli bojům o postup do extraligy juniorů nám ho Kladno na play off nemohlo uvolnit, což samozřejmě s rizikem jakéhokoli zranění chápeme. Potom přišlo bohužel zranění Matěje Psoty, slepé střevo Davida Michálka a na konci druhé třetiny odstoupení a absence ve druhém zápase Ládi Bittnera.

Rozbila se nám první formace, druhá formace, první přesilová formace a důležitý článek pro hru v oslabení David Michálek, kdy tyto speciální týmy jsou hodně o sehranosti a bohužel to na nás bylo vidět. Matěj do toho šel prakticky z voleje, první zápas šel jen přesilovku, protože samozřejmě nebyl v optimální kondici, Láďa odehrál třetí čtvrtý zápas se sebezapřením, proto nebyl ani ve formaci s Martinem Dočekalem. Nicméně jsme se ve čtvrtfinále potýkali se slabší produktivitou a dostávali jsme strašně laciné góly, které si nemůžeme v této fázi sezóny dovolit, pokud chceme pomýšlet na postup.

Ve čtvrtfinále jste se utkali s Jihlavou, rozhodlo o tom až prodloužení zápasu posledního kola s Přerovem a gól Michala Furcha. První zápas série jste zvládli, ale ve druhém už se tolik nedařilo, i když do třetí třetiny jste hodně investovali, byli jste jasně lepší. Soupeře jste v ní přestříleli 24:3 a stáhli jste stav z 0:3 na 2:3. Co v tomto zápase rozhodovalo?

Za stavu 0:0 jsme v naší přesilovce stříleli do prázdné brány, už jsme zvedali ruce, pořád ten moment mám před očima a najednou se tam objevila noha bránícího hráče a my ji trefili, pak přišly dvě individuální chyby, jeden zbytečnej faul a Dukla vedla 0:3, nesložili jsme zbraně, vytvářeli si šance, bohužel jsme to tam nedotlačili, včetně neproměněného trestného střílení.

Představitelé Jihlavy před sérií prohlašovali, že Dukla cituji „vyznává praktiky fair play“, ale asi to zapomněli říct brankáři Adamu Beranovi. Jen v tom zmiňovaném druhém utkání několikrát (čtyřikrát) vyhodil bránu z jejího postavení, z toho jednou v posledních dvou minutách, kdy mělo následovat trestné střílení. To samé předvedl i ve čtvrtém utkání při gólu Ládi Bittnera… Reklamovali jste to třeba u rozhodčích a co na tuto praktiku jako trenér říkáš?

Shodou okolností jsem potkal delegáta na 2. lize ve Velkém Meziříčí, který delegoval i druhý zápas u nás, ptám se ho, co ta posunutá brána v poslední třetině a minutě, to měla být penalta? Odpověď: to nebylo úmyslné – takže co ti k tomu mám víc co dodat, při gólu Ládi Bittnera ve čtvrtém zápase byla jejich prvotní signalizace, nic se neděje, jen Dukla nemůže střídat, nějakým způsobem jsme tam vyhulákali, že se na to šli podívat. Nic je to za námi, není zpětná vazba, my se o žádném hodnocení zápasu v téhle rovině nic nedozvíme, vidíme i teď v televizi v extraligovém play offu, že se dějí velké věci, víc k tomu nemám.

Situace z posledních dvou minut druhého čtvrtfinále. Výřez z videa.

Co jste po sérii řekli hráčům a jaká byla v kabině atmosféra?

Nejsou to situace, kde by mělo docházet k nějakým velkým hovorům, je tam velké zklamání všech. Hráčům jsme poděkovali, oznámili jim, kdy a kde se sejdeme a jeli jsme domů. Do série dal každý maximum, někomu to vyšlo víc někomu míň, myslím, že i když jsme tam v závěru nafasovali zbytečné góly, tak odcházíme se vztyčenou hlavou. Samozřejmě vyřazení od Jihlavy se nám i fanouškům strašně těžko kouše, ale je vidět na výsledcích ze Vsetína, že je liga vyrovnaná a soupeře jsme měli opravdu silného.

Celou sezónu za vámi do Moravských Budějovic jezdilo z Třebíče hodně fanoušků a fanynek. Řekl bych, že na zápasy chodilo i hodně lidí z Budějovic a okolí. Co bys jim vzkázal?

Chtěl bych všem poděkovat, že chodili v hojném počtu, že po práci nebyli třeba líní ještě sednout do auta a dojeli těch 30 minut cesty nás podpořit a že zůstali při nás i při nepovedeném začátku a byli naším šestým hráčem.

Ta sezóna vám jako trenérům něco ukázala. Co byste chtěli do té další s číslovkou 25/26 vylepšit nebo změnit, aby byla úspěšná?

Sezonu si ještě vyhodnotíme, teď jsme ještě pořád plní toho vyřazení a na nějaké velké plány do budoucna to zatím nebylo, takže co měnit a zlepšit je zatím předčasné. Nadcházející cíle jsou jasné - připravit tým dobře kondičně, potom herně a doufat, že navážeme výsledkově na sezonu 24/25.

Teď už máte týden po sezóně, jaký bude mít tým program a kdy se znovu sejde k tréninkům?

Tým se sešel v pondělí, proběhly závěrečné pohovory s hráči a ti teď budou užívat volna, k tréninkům nastoupí pravděpodobně koncem dubna jak je zvykem.

Na závěr bych chtěl poděkovat manželce a rodině za podporu v sezoně.

Děkuji za rozhovor a do další sezóny přeji hodně štěstí.