Věřím, že hra se zlepší a začneme bodovat, říká Josef Horešovský

„Spokojen nemohu být, protože bodů máme málo, sice nejsme na místech, která znamenají bezprostřední ohrožení, ale ten odstup není zas tak velký, abychom mohli být úplně bezstarostní. Spokojenost by v této situaci nebyla na místě. Musíme si dávat reálné cíle, o tom myslím nikdo nepochybuje a reálným cílem pro nás je například porazit doma Most, porazit doma Havlíčkův Brod, porazit doma Jihlavu, vyhrát například v Berouně, v Kadani. Tyto zápasy s mužstvy, která mají stejně bodů, nebo dokonce méně než my, to jsou pro nás reálné možnosti zisku bodů a to se nám nepovedlo. V první části jsme dokázali získat body s mužstvy, se kterými to ani snad nikdo nečekal. V té druhé části jsme naopak body nezískali, naopak jsme je spíše ztráceli v zápasech s mužstvy, se kterými jsme zisk všichni čekali. A to je škoda, protože to v našich silách je. Když se vzepneme, jsme schopni porazit i některé ze špičkových mužstev první ligy. Ale pak přijde každodenní všednost a tam bychom měli svoji výkonnost prokázat v utkáních s týmy, kde je výhra velmi reálná. To se nám bohužel nedařilo. Nedařilo se nám to proto, že dáváme málo branek. Když se nedá branka venku, tak je to špatné, ale když se nedá doma, tak je to katastrofa. Opravdu se nedá čekat, že získáme bod za remízu 0:0. Tam je náš problém, nedáváme branky. Co si pamatuji, nedávali jsme je vlastně nikdy. Kromě několika měsíců, kdy tady působil Tomáš Mertl, jsme neměli a nemáme střelce. I v minulosti jsme dělali mnoho těsných výsledků, ale to je náročné na obrannou hru, na psychiku hráčů a na psychiku vlastně všech. To ale nejde táhnout donekonečna, pak přijde období, kdy se to nedaří a to nás teď postihlo.“

Ve velké většině zápasů má soupeř větší počet střel na bránu. Souvisí to s někdy zbytečně komplikovanou hrou, na kterou často poukazujete?

„Samozřejmě to spolu souvisí, to jsou matematické zákony. Na to, aby branka padla, se prostě musí střílet. Na to, aby přišlo i štěstí, se musí střílet, protože to štěstí, aby se puk šťastně odrazil, nepřijde samo od sebe. Bohužel v tomhle není naše hra tolik racionální, abychom si tohle dokázali uvědomit a dokázali upřednostnit střelecký pokus, před čímkoli dalším.“

Stejný problém provází i přesilovky. Hra se často utápí v rozích a střelby je málo. Soustřeďujete se na nácvik přesilových her a střelby o vánoční přestávce?

„Na tyto činnosti se soustřeďujeme v průběhu celé sezóny. Samozřejmě každý trenér ví, že přesilová hra je velmi důležitou součástí zápasu a rozhoduje o výsledcích. Podívejme se na některá mužstva v extralize. Ta dosahují špičkových výsledků vlastně jen díky využívání přesilovek. Já to nechci přehánět, ale i titul se dá vyhrát díky výborným přesilovkám. My se tomu věnujeme, ale jedna věc je, se tomu věnovat a druhá je, jak se to potom daří v zápase, jaké jsou schopnosti hráčů se v té přesilovce prosadit. I v té přesilovce, kde je výhoda jednoho hráče navíc, musí přijít určité individuální schopnosti, umění, cit, předvídavost. To všechno spolu souvisí a pokud něco z toho chybí, tak ta přesilová hra také pak není ideální.“

Přestávka přišla po nepříjemné sérii porážek, takže určitě přišla vhod, hráči si odpočinou. Na čem nejvíce pracujete?

„Byl nějaký čas na odpočinek, ale po odpočinku musí přijít přiměřená kondiční příprava, a pak pracujeme na spolupráci v jednotlivých pětkách a také nacvičujeme přesilovky.“

Začala poslední třetina základní části soutěže, kde budou důležité všechny zápasy, ale přece jen o něco důležitější budou zápasy s bodově nejbližšími konkurenty, Jihlavou, Havířovem, Prostějovem, nebo Šumperkem. Budete se na tyto zápasy speciálně připravovat?

„To nelze takhle brát, abychom se speciálně připravovali na nějaký zápas, protože hra samotná nerozlišuje, jestli se hraje proti Šumperku, nebo proti Brnu. To je otázka toho, jak se podaří proti tomu kterému soupeři naší hrou prosadit. Nejsem nakloněn nějaké speciální přípravě, protože ono to tak nefunguje. Ono se o tom hodně mluví, ale podstata v tom nespočívá. Je spíš otázka umět se prosadit proti jakémukoli soupeři, v jakémkoli zápase. To je ten problém. Vybírat něco speciálního na nějaké soupeře, v tom to tajemství nespočívá.“

Zvlášť nepříjemná je série domácích proher, přitom průběh zápasů je téměř totožný. Na začátku velké, ale neproměněné šance, pak soupeř využije jednu z mála svých příležitostí a ze snahy se stává křeč, někdy, alespoň to tak vypadá, možná i rezignace. Co s tím? Je to daň za to, že tým je hodně mladý a tím pádem málo zkušený?

„Samozřejmě to spolu souvisí, jestliže je zde více hráčů, kteří tuto soutěž hrají první rok, pak můžeme o nezkušenosti mluvit. Jestliže mužstvo hraje dobře, má příležitosti, ale branku nedá, tak se pomaličku začne do hry vkrádat nejistota a obavy, protože si každý uvědomuje, že je to určité hazardování. Hazardování s výsledkem, kdy namísto vstřelené branky se nechá vyniknout soupeřův brankář, nebo se nastřelí tyčka, nebo se ta šance spálí. To si všichni začnou uvědomovat a to, jak jste říkal, přejde v nervozitu. Kdyby to bylo naopak, podařilo se vstřelit jednu, dvě branky a opakovalo se to v několika zápasech po sobě, tak s tím samozřejmě v průběhu zápasu narůstá sebedůvěra hráčů a jejich sebevědomí. Jestliže se tak ale nestane, pak to sebevědomí a sebedůvěra naopak klesají, takže pak jsou z toho i třeba chaotické závěry, vypadá to někdy i jako apatie, někdy jako neumění, ale to je přirozený důsledek toho, že ta branka z naší hole nepadne.“

Tým ale rozhodně není špatný a play-off je v jeho možnostech, souhlasíte s tímto tvrzením?

„Byl bych špatný trenér, kdybych nevěřil tomu, že tohle mužstvo se může dostat do play-off. Já si myslím, že se tam dostaneme, protože teď momentálně tam jsme, pokud mluvíme o předkole, a já doufám, že naše hra se zlepší a že začneme bodík po bodíku shromažďovat, a že nakonec ten výsledný součet bude takový, abychom play-off hráli.“

Z týmu byli vyřazeni dva hráči. Můžete sdělit, kteří to jsou a z jakých důvodů?

„Byla ukončena spolupráce s Michalem Oliveriusem, protože jednak je to hráč, od kterého se očekávalo, že tady bude plnit roli hráče, který dává branky a roli hráče, který hru v momentech, kdy se nedaří, pozvedne. Ani jednu, ani tu druhou roli se mu tady naplnit nepodařilo. Na to, že na naše skromné poměry měl dobré podmínky, tak tohle klub prostě nemůže akceptovat.
Jakub Matušík je v této soutěži začínajícím hráčem a z jeho strany jsme neviděli to pravé zaujetí. Jeho přístup ke hře jsme také nemohli akceptovat. Chyběla tam agresivita, ochota angažovat se v obranné fázi. To, co by mladým hráčům mělo být vlastní, tak jemu se do toho nechce. Snažil se prosadit individuální činností, něčím co je vidět, ale ne tou prací pro mužstvo, která by mu pak to zviditelnění stejně přinesla. Myslím, že on sám v tom ještě nemá zcela jasno.“

Můžete už prozradit, kdo by měl tyto hráče na jejich postech nahradit?

„To je ještě pořád otevřená záležitost, to teď ještě říct opravdu nemůžu.“

Za rozhovor poděkoval a hodně štěstí popřál Jiří Mokrý.