Vracím se k hráčům, které znám, pochvaluje si Jaromír Šindel

Upřesním to. Vracím se po sezóně a čtvrt. Nějaké nabídky se rýsovaly, ale já po dvou a půl sezónách s telefonem na uchu a s najetými sto padesáti tisíci kilometrů téměř bez dovolené jsem si poslední tři měsíce v Boleslavi znovu vyzkoušel trénování, chytlo mě to a chtěl jsem se také vrátit ke hráčům, které znám a do prostředí, které znám.
(Jaromír Šindel má trvalé bydliště v Přibyslavicích - pozn. red.)

Třebíč je malé město, takže informace o tom, že s klubem jednáte, prosákly mezi hokejovou veřejnost už dříve. Co bránilo zveřejnění Vašeho jména coby kouče už dříve?

Jsou nějaké podmínky smlouvy (s Mladou Boleslaví-pozn. red.) a ty to v podstatě vylučovaly, i když jsem věděl, že v Boleslavi pokračovat nebudu. Naše cesty se rozešly, ale chtěl jsem dodržet smlouvu.

Kádr, který je zde momentálně k dispozici, je složen z převážné části z odchovanců klubu. Všechny je znáte. Berete to jako výhodu?

Petr Obdržálek je jediný hráč z tohoto kádru, kterého jsem viděl jen hrát a neznal jsem se s ním osobně. Dneska jsme se seznámili. Všechny ostatní hráče znám. Trval jsem na tom, aby zde zůstal brankář Jakub Lev. Znám ho z Kladna, kde jsem ho trénoval v juniorech, měl jsem ho v národním mužstvu do osmnácti let, kde jsme spolu působili. Jako každý brankář potřebuje i on dobré a klidné zázemí, se kterým, jak věřím, jeho výkon ještě poroste. Určitě je velká výhoda, že všechny hráče znám a naopak hráči ví, co ode mě mohou čekat, ví, že to se mnou není jednoduché. Na druhou stranu zas i já je respektuji, protože jsou tady hráči, kteří vybojovali juniorskou extraligu. Jsou to hráči, kteří mají velké kvality a mají za sebou těžkou sezónu, museli si to uhrát sami a dokázali to. Dalším krokem pro ně je následující sezóna, kde se ukáže, kdo z nich ještě výkonnostně poroste a bude mít třeba na extraligu a pro koho už to bude konečná stanice. Uvidíme, co ta sezóna z pohledu jednotlivých hráčů přinese. Někteří z nich ty ambice určitě mají a mají i schopnosti prosadit se do extraligy.

Tady v Třebíči jsou podmínky pro hokej a pro práci trenéra jiné než v Mladé Boleslavi. Tady asi nehrozí příchod takových hotových hráčů, jako je Radim Vrbata. Je ta práce pro Vás určitou výzvou?

Je to samozřejmě jiný druh práce, protože podmínky prostě jsou takové, jaké jsou. Vím o nich a respektuji je. Vlastně jsme se na tom i domluvili, věděl jsem, že tito hráči tady jsou pod smlouvami, ale posílení mužstva se nebráníme. Takovou práci, jakou tady odvedl například Míra Barus, tak ta byla výborná. Takového hráče k sobě tito mladí hráči potřebovali. Je možné, že ho budou potřebovat znovu a proto bych byl rád, kdyby Míra nakonec v tom jednání s Kamilem Pokorným dal přednost Třebíči, a kdyby tady hrál. Pak už bude záležet jen na samotných hráčích, zda dokážou přesvědčit všechny, ale také sami sebe, že na to mají. To je hlavně o psychice. Návratem Ondry Látala se mužstvo vyrovnalo a konkurence v něm bude velká. To bude pro všechny tím hnacím motorem k tomu, aby se prosadili. Třeba nakonec nebude ani nutné, abychom někoho hledali. Předpokládáme, že i jednání s Honzou Koktanem budou úspěšná. Je to hráč, který už zde hrál a vlastně už je to jen otázka dohody mezi Olomoucí a Třebíčí. Takže to je jeden bek, ještě chceme jednoho zkušeného hráče a jednoho útočníka. Uvidíme, jak se bude vyvíjet situace s Markem Lašem, protože kdyby neměl mít stabilní místo v Plzni, tak hokejově by pro něj i pro nás jeho angažmá v Třebíči bylo velkou pomocí. Je to hráč, který tady vyrůstal, kluky a prostředí tady zná. Pamatuji si to prostředí a atmosféru, když tady hrál Novák, Buďa, Mikeska a další hráči. Když ti kluci vybojovali první ligu a hráli v ní špičku. Tenkrát i s Leošem Čermákem trápili všechny soupeře, hrálo se tady semifinále a byli to místní kluci. Stejný motiv by mělo mít i tohle mužstvo, které teď stavíme.