Rozhovory
Martin Svoboda: Rok 2024 nebude jednoduchým rokem, brzo očekávám dobré i špátné zprávy
včera
Životní vítězství! Míša Holík o těžké nemoci a velkém hokejovém zážitku
Rozhovory
T ř e b í č - Jsou i důležitější okamžiky než samotný hokej. Třeba zdraví. Míša Holík je jeden z těch, kteří nad krutou nemocí zvítězili. Pomohla mu nejen rodina a doktoři, ale třeba i Karel Vejmelka a hlavně samotný sport. Ve středu byl hlavní tváří Horácké Slavie v projektu O kapku lepší hokej, kde samotní hráči a diváci ocenili jeho statečný boj. Jaký byl jeho největší zážitek během speciálního dne?
Míša Holík prožil dva velmi těžké roky. Po onemocnění akutní leukémií v březnu 2017 strávil rok v nemocnici (z toho měsíc na intenzivní péči) a druhý rok byl doma, kde bral léky a měl přísnou dietu. Ostatní děti si užívaly dětství, on ale musel dva roky vynechat školu a nemohl se ani vídat s kamarády. „Přátelé mě občas navštívili doma ve dveřích, když mi donesli úkoly. Jinak jsem je potkávat nemohl,“ popisuje složité období. „Nejhorší bylo, že jsem byl jen zalezlý v posteli a nemohl jsem nic dělat,“ dodává.
Když se po roce v nemocnici vrátil domů, mohl se na hokej dívat jen v televizi. „Hodně mi vadilo, že jsem na něj nemohl chodit osobně.“ Čas tedy trávil třeba koukáním se na pohádky. „Nejvíc jsem sledoval Šmoulíky,“ prozrazuje.
Velice mu pomohl třebíčský odchovanec Karel Vejmelka, který jednoho dne zazvonil u nich doma. „On mě během nemoci hodně podpořil. Přišel i k nám domů se zlatou medailí a ukázal mi ji. Od té doby jsme v kontaktu. Je to můj nejoblíbenější hráč,“ přiznává Míša Holík.
Největší Míšovo vítězství!
Životní zápas nakonec statečný desetiletý hoch vyhrál nejen za pomoci všech blízkých a doktorů, ale i díky sportu. Michael je odmala sportovec a vše trpělivě snášel a vždy bojoval. Navíc nikdy nebrečel. Fyzická připravenost mu také pomohla zařadit se do normálního života.
Foto: Jiří Koutník V rámci projektu O kapku lepší hokej, se stal hlavní tváří právě Horácké Slavie Třebíč. Před samotným zápasem s Prostějovem navštívil i hráče přímo v kabině, kteří mu zatleskali a v utkání hráli hlavně pro něj! „Před zápasem se věnovali jenom mně, což bylo skvělé. Byl jsem moc rád, že jsem mohl být mezi tak dobrými hráči,“ říká s úsměvem.
Na kostce při zobrazování soupisky byl prezentován jako hráč Horácké Slavie, následně vhodil čestné buly ve speciálním dresu oranžové barvy a zápas sledoval z hlediště.
Příběh nemohl mít lepší konec. Třebíčští vyhráli nad soupeřem 5:2 a mladý Míša se za skandování fanoušků přidal k děkovačce s hráči přímo na ledě. „Říkali mi, ať se zapojím a abych si to s nimi užil. Bylo to parádní,“ přiznává.
Brankář Pavel Jekel si ho zavolal i na svou děkovačku. Za potlesku a pokřiku stadionu „Míša a Pavel,“ oba skočili směrem ke kotli. „Nevěděl jsem, jak spadnout na led. Věděl jsem, že bude skákat, ale on měl výstroj a já ne. Tak mi řekl, abych skočil alespoň na kolena,“ vykládá velký bojovník, jenž na ledě pak předal dort Michalu Vodnému za AVE gól měsíce ledna.
„Byl to i největší zážitek z celého dne. Pavel mi pak poděkoval, že jsem s ním šel na děkovačku,“ praví Míša, který byl v kabině i po zápase a mohl si s hráči užít vítězný pokřik.
Místo hokeje nakonec florbal
Po uzdravení se k hokeji nakonec nevrátil. „Chtěl jsem se vrátit přímo k hokeji, ale bylo mi řečeno, že se kluci během té doby o hodně zlepšili.“ Přesto hraje spokojeně jiný kolektivní sport. „Hraji florbal ve Snipers Třebíč. Baví mě to, ale hokej je přece jen něco jiného. Je mnohem tvrdší.“
Jak bylo zmíněno, ve škole musel úplně vynechat dva roky. „Během těch dvou let jsem si zvykl, že jsem mohl vstávat pozdě. Jak jsem pak musel vstávat brzo, tak mi to hodně vadilo. Od té doby mám blbý zvyk, že nedělám úkoly rychle, ale protahuje se mi to. Udělám třeba dva příklady a pak chci hned pauzu,“ tvrdí.
Kromě florbalu má i další koníčky. „Tento rok jsem začal hrát na klavír. Ve škole mě baví nejvíc tělocvik. Dále mám rád ještě stolní hry, ale nemám na to moc času. Trávím dost času nad přípravou do školy,“ říká velmi šikovný chlapec.
Pomozte i Vy!
Projekt O kapku lepší hokej má za cíl pomoci dětským pacientům v boji s leukémií a jeho symbolem je oranžová barva, která byla dost vidět. Hráči hráli s oranžovými omotávky, trenéři měli na sobě oranžové stužky a tak dále. Do aukce půjdou hokejky hráčů napříč celou republikou, národní dresy z turnaje ve Švédsku.
Stužku si můžete zakoupit ZDE. Dále můžete pomoci přímo dárcovstvím krve.
