Sezóna 2000/2001

Nominace na OH v Salt Lake City

S příznivým ohlasem se setkalo vstřícné gesto zámořského hokeje, které otevírá cestu největším hvězdám NHL na olympijský turnaj v roce 2002 v Salt Lake City. Podle prohlášení zástupců NHL i asociace hráčů NHLPA obě strany usilují o to, aby se podařilo uspořádat podobný podnik, jakým byl "turnaj století" v japonském Naganu. A jak se dívá Patrik na účast nejlepších hokejistů z NHL na olympijských hrách? "Osobně si myslím, že dávají přednost samotné NHL před podobnými turnaji a rozhodnutí je na asociaci NHL, jestli vůbec budou uvolněni. Myslím, že kluci do toho nemají co mluvit. Bylo by však dobré, kdyby se takového podniku zúčastnili ti nejlepší hráči. Já osobně považuji olympiádu za výzvu. Každý hráč si přeje vyhrát Stanley Cup a stejně tak přivítá zahrát si na olympiádě."

Stejně jako před každou olympiádou se musí trenéři hokejové reprezentace vyrovnat s požadavkem NHL a skládat nominaci po etapách. V březnu roku 2001 tedy rok před olympijským turnajem museli nadiktovat osm hráčů, kteří by se měli v olympijském týmu objevit. Vybrat z celé škály výborných českých hokejistů osmičku nejlepších nebylo jistě jednoduché. Rozhodovali však především zkušenosti. Stavitelé českého národního týmu pro olympijské hry v Salt Lake City nakonec tedy vybrali všechny hráče z NHL. Nominováni byli – Marin Ručinský, Patrik Eliáš, Petr Sýkora, Dominik Hašek, Martin Straka, Petr Svoboda, Jaromír Jágr a Milan Hejduk.

Patrik Eliáš byl s tímto rozhodnutím samozřejmě velmi spokojen, vždyť takováto nabídka se nedostává každý den. "Jsem moc rád, že jsem dostal pozvánku. Říkal jsem si, že by to mohlo vyjít, ale že to bude už takhle brzo, to jsem nečekal. Myslím si ale, že nominace je zasloužená. V poslední době jsme šli hodně nahoru, vyhráli Stanley Cup a daří se nám i letos. Snad nám to vydrží. Už teď se moc těším a děkuji za možnost zahrát si s těmi nejlepšími hráči světa." Stejně jako Patrik byl s volbou trenérů spokojen i Petr Sýkora: "Je to pro mě čest být v této první nominaci. S Eliášem si vyhovujeme, hrajeme spolu už delší dobu. Před třemi roky jsme fandili klukům v Naganu a říkali jsme si, kdyby se to tak někdy povedlo být při tom. A když jsme mluvili letos s panem Černíkem, tak jsme byli rádi, že se nám to splnilo tak brzo. A s kým bych chtěl hrát? Líbí se mi Radek Bonk, to je typ hráče, kterého mezi sebe s Patrikem potřebujeme. Rozráží protihráče, dělá nám prostor. Ale nám je celkem jedno koho nám trenéři přidělí. Hlavně, když budeme hrát." A tak se slavná hokejová "dvojčata" Eliáš – Sýkora pomalými, ale jistými kroky přibližovala dalšímu svému snu – zúčastnit se olympiády a získat s českým týmem zlatou medaili.

Nevydařená obhajoba Stanley Cupu

"Vyhrát je těžké, ale obhájit je ještě těžší. Náš tým je dobrý, ale play-off je hrozně nevyzpytatelné. Může se stát cokoli. Určitě bych byl rád, kdyby se nám povedlo vyhrát znovu. Jestli to nevyjde v nové sezóně, tak to určitě vyjde v některé příští. Věřím tomu, že jsem pohár neměl v Česku naposledy." Tak tato slova, z kterých byla cítit touha po vítězství řekl Patrik Eliáš na začátku hokejové sezóny 00/01. Ale hvězdy však tentokrát Patrikovi, který se velice rychle stal stejně jako Jágr či Hašek idolem spousty mladých kluků, nepřály, tedy alespoň ne ve finále. Obhajoba legendárního Stanley Cupu tentokráte protekla Ďáblům doslova mezi prsty. Ve finále se Devils střetlo s týmem Colorada a v rozhodujícím sedmém utkání finálové série mu podlehli 3:1. Jediný gól za Devils vstřelil Petr Sýkora po přihrávce svého dvojčete. "Když člověk vyhraje, není v životě lepší pocit uspokojení z práce, kterou dělá. Když prohraje ve finále, tak je to nejhorší," řekl ztěžka Eliáš ihned po zápase. I přes to, že na konci sezóny nezvedl Patrik opět pohár lorda Stanleyho, bylo toto období úspěšné. Hokejista, jehož popularita rok od roku stoupá, byl totiž třetí v NHL v kanadském bodování a to už něco znamená… "Je to pro mne vynikající úspěch. Jen doufám, že to bude pokračovat. Všechno je výsledkem tvrdé práce, máme dobrý manšaft a naše lajna je ve větší pohodě než loni. Chtěl jsme všem ukázat, že loňská sezóna nebyla náhodná. Takové jsme si dali cíle a vše vyšlo nad očekávání." Patrik zhodnotil celou soutěž 2000/2001 za velmi těžkou, nikdo si totiž nepřál, aby se opakovala situace z roku 1995, kdy se po vítězství ve Stanley Cupu mužstvo nedostalo ani do play-off. "Pro mě měla sezóna pozitiva i negativa. Dokázal jsem si, že se mi nedaří jen s Petrem a Jasonem, ale že mohu hrát i s ostatními hráči." A tak pokud byli tito hráči zranění nebo když se Jason Arnott nedohodl na penězích, nastupoval Patrik s Mogilnym, Němčinovem, Gomezem a utvrdil se tak ve svých schopnostech. Patrika také lákalo zdolání vysněné hranice 100 bodů v kanadském bodování. Stovka však nepadla, ale i 96 bodů z 82 zápasů (40 gólů + 56 asistencí) je samozřejmě velice slušný výkon. "Čtyři body. Těžko říct, jestli bych stovku překonal, kdyby kluci odehráli všech dvaaosmdesát zápasů. Jsem ale rád i za 96 bodíků a skutečnost, že jsem zdráv. Cítil jsem se fyzicky výborně celou dobu." Pro Patrika přináší každý rok v NHL zlepšení v průměru o dvacet bodů. Což znamená, že by měl v následující sezóně nasbírat 116 bodů… "To mě straší, ale člověk by se měl stále zlepšovat. Pomalu, krůček po krůčku, se šplhám k hranici, kde bych chtěl být. Dalším cílem je tedy stovka." I přes tento úspěch byl hokejista s číslem 26 na zádech považován za suverénně nejhůře placenou hvězdu NHL. Jeho příjem byl 650 000 USD/rok, ostatní hráči na jeho úrovni brali v té době kolem 2 miliónů. "Chtěl bych vyjednávat o vylepšení smlouvy. Vím, že si zasloužím jiné zacházení." Snad také proto skončil spolupráci s agentem Richem Winterem. Patrik totiž přestal věřit, že je schopen ujednat dobrou smlouvu. "Pan Winter udělal dobré smlouvy některým hráčům, ale v mém případě to prostě nefungovalo. Potřeboval jsem změnu a začít znova. Takže bylo to jednoduché, nebyla spokojenost."

Pomoc zraněnému Tomáši Zelenkovi

Dlouho očekávané hokejové čtvrtfinále 1.ČP ligy nakonec skončilo rozpačitě. Hned v prvním utkání, které se konalo 22.2.2001 na ledě Horáckého zimního stadionu v Jihlavě došlo totiž ve 39. minutě k události, která se vepsala do dějin celého českého hokeje. Bohužel smutným hrdinou se stal útočník Horácké Slavie Třebíč Tomáš Zelenka – hráč s číslem 15 na zádech. Ten totiž inkasoval krosček od jihlavského Mariana Moravy do zátylku a následoval pád obličejem na mantinel. Zraněný hokejista byl převezen do nemocnice v Brně. Diagnóza však zněla velice krutě – lékaři totiž zjistili, že Tomáš má roztříštěné krční obratle a porušenou míchu. A právě tehdy začal Tomáš bojovat v nejtěžším zápase svého života a bylo jasné, že se bude muset snažit víc než v kterémkoliv jiném zápase. Nastala šňůra vyšetření, rehabilitací. I přes nesmírnou snahu lékařů i samotného Tomáše však zůstal hokejista od pasu dolů ochrnutý. Další zápasy čtvrtfinále byly samozřejmě poznamenány vzpomínkami na smutnou událost. Bylo jasné, že třebíčští hráči hráli především pro Tomáše, stejně tak přeplněné tribuny neustále skandovaly Tomášovo jméno. A tak i těm nejsilnějším povahám se objevily v očích slzy.

Také hráčská asociace se zajímala o Zelenkův případ a proto založila konto, na které mohli přispět všichni borci extraligy. "Část peněz dáme Zelimu, část necháme, kdyby se něco podobného stalo v budoucnu," řekl tehdy Dušan Salfický. Za necelý měsíc po události zřídil sportovní klub Horácká Slavia Třebíč ve spolupráci s rodinou Tomáše Zelenky finanční konto, díky kterému se mělo dostat zraněnému hokejistovi co nejkvalitnější rehabilitace a péče. Na toto konto vložil 100 tisíc také Patrik Eliáš.

Třebíčský odchovanec společně s manažerem Martinem Stloukalem se však zasloužil také o benefiční utkání s názvem Hvězdy hrají pro Tomáše. A tak získali na rehabilitaci a léčbu více než 1,5 milionu korun. Patrik se však snažil sehnat peníze i od ostatních hráčů hrajících v NHL, a tak tato částka nebyla jistě konečná. Na utkání se sjely české hvězdy NHL doplněné hráči české extraligy. Ve speciálně vyrobených dresech, které byly během utkání vydraženy se objevily takové hokejové veličiny jako bratři Kaberlovi, Hamrlík, Kubina, Špaček, Havlát, Straka, Nedvěd, Hlaváč, Varaďa, Prospal, Čechmánek, Skořepa, ale samozřejmě nechyběla ani v Třebíči známá trojice Eliáš, Erat, Vokoun či bývalí hráči Bakus, Čermák, Buďa a Mikeska. V zápase, ve kterém se střetly hvězdy proti týmu HS nešlo vůbec o výsledek. Zaplněný stadión se bavil, tleskal pohledným akcím obou týmů a bouřlivě odměňoval potleskem autory všech 20 gólů, o které se oba celky rovnoměrně podělily. Avšak bylo jasné, že si každý přál, kdyby se tento benefiční zápas vůbec nemusel uskutečnit. Ve druhé přestávce přijel za bouřlivého potlesku na ledovou plochu v doprovodu přítelkyně Radky Štěpničkové a samozřejmě i Patrika Eliáše samotný Tomáš Zelenka. "Všem vám za všechno moc děkuji" to byla jediná slova, na která se Tomáš se slzami v očích zmohl. Patrik poté předal Tomášovi kufřík s finanční hotovostí. Jako výraz díku převzal od Tomáše vlastnoručně upletenou šálu v klubových barvách HS. "Určitě si tu šálu schovám jako suvenýr, protože Tomáše určitě stála spoustu sil a toho si velmi vážím. Jsem rád, že ji dal mně, určitě si ji schovám." Význam benefičního utkání stručně shrnul také kapitán HS Petr Altrichter. "Jsme s Tomášem od začátku, je to náš kamarád. Já bych chtěl touto cestou poděkovat za celý tým Patrikovi, protože bez něj by se podobná akce zřejmě neuskutečnila." Stejně jako Petrovi ani Patrikovi nebylo ve chvíli, kdy do posledního místa zaplněný zimní stadion skandoval jako jeden muž Zelenkovo jméno, do smíchu. "Bylo mi úzko, asi jako všem. Měl jsem slzy v očích, ale i Tomáš, se kterým jsem mluvil, byl dojatý a byl strašně rád, že byl u toho osobně," popsal pocity Patrik. A jak se na celou akci díval hlavní aktér? "Vůbec nevím, jak bych svoje dojmy popsal. Myslím, že to celé vyšlo na výbornou. Z tolika lidí jsem byl ale skutečně mimo. Vlastně jsem to nebyl schopen skoro ani vnímat, bylo to pro mě celé zmatené, ale jsem rád, že Patrik celou akci uspořádal." A tak Patrik vlastně znovu ukázal své dobré srdce a pomohl příteli v nouzi.