Sezóna 2001/2002

Zklamání

Hokejová sezóna 2001/2002 byla pro Patrika Eliáše asi velkým zklamáním. Po úspěšných uplynulých sezónách, ve kterých hokejista získal Stanley Cup, zdolal klubový rekord, málem překročil hranici 100 bodů a v předposlední sezóně postoupil do finále Stanley Cupu, se mu totiž tentokrát moc nedařilo. Přišel nový trenér, nastaly i změny kádru, především odchod Jasona Arnotta a Alexandra Mogilnyjho. To vše se pak odráží na kvalitě podávaných výkonů celého týmu. "Byla to velice zvláštní sezóna. Připravil jsem se na ni dobře, ale bohužel to tentokrát nevyšlo." Český hokejista přiznal, že letos v osobních statistikách proti předešlé sezóně, v níž skončil třetí v kanadském bodování NHL, polevil. V základní části nastřílel 29 branek a přidal 32 asistencí, což se může jevit jako ústup ze slávy. "Ale počet branek klesl v celé lize, není to jen záležitost moje nebo klubu." V úvodním kole play-off jeho tým vyřadilo největší překvapení vyřazovacích bojů NHL – mužstvo Caroliny. "Hurricanes mají lepší tým než loni a rozhodující zápas proti nám mi trochu připomínal utkání s Rusy na olympiádě. Hráli jsme dobře, měli spoustu šancí, jenže Carolina dala gól z přesilovky a pak nás vychytal jejich gólman. Stejně jako Chabibulin v Salt Lake City," zavzpomínal Eliáš a oživil si tak vzpomínky na OH 2002.

Olympijské hry 2002 v Salt Lake City

Třebíčský rodák měl možnost vychutnat si krásnou atmosféru zimních olympijských her, což je asi snem každého sportovce. Každý sportovec totiž jistě touží spatřit olympijský oheň, který tentokrát plápolal v americkém Salt Lake City. Naši hráči si jistě přáli, jako před čtyřmi lety v Naganu, vystoupit zase na ten nejvyšší stupínek, zvednout hlavu vzhůru, v ruce držet medaili a poslouchat státní hymnu. Hrdinům však vždy růže nekvetou a tak se tentokráte vrátili naši hokejisté bez medailí a okusili hořkost porážky. "Moc jsem se na olympiádu těšil a i přesto, že jsme vypadli ve čtvrtfinále, mám z celého turnaje dobrý pocit. Výsledek byl sice špatný, ale ze strany hráče, který se olympijských her zúčastnil, takové zklamání necítím. Řeknu na rovinu, bylo spousta kluků, kteří byli v kabině zklamaní, i já jsem byl trošičku zklamaný, protože jsem měl cíl olympiádu vyhrát, jako se to podařilo klukům před čtyřmi roky, ale určitě jsem nebyl zklamaný tím, že jsme podávali špatné výkony, nebo že jsme se na to vykašlali. Cítil jsem, že jsme výborná parta, na trénincích byla sranda a do zápasů jsme šli každý naplno. O našem neúspěchu rozhodl jediný zápas, kdy se zbláznil ruský gólman. Chytal výborně a my jsme mu za boha nemohli dát gól. Celý zápas jsme tlačili a myslím, že v takovém případě člověk nemusí ničeho litovat. Víme, že jsme pro to udělali všechno, a to jsem od sebe i od ostatních hráčů pociťoval."

MS 2002 ve Švédsku

Další hokejovou událostí roku bylo Mistrovství světa, které se konalo ve Švédsku. Nabídku trenéra Augusty na start mistrovství však Patrik odmítl. "Nechci hledat výmluvy, ale důvodů proč jsem odřekl, bylo několik. Celé play-off v NHL jsem odehrál s poraněným zápěstím, dostával jsem injekce před každým zápasem a po vyřazení jsem na tom nebyl dobře fyzicky ani psychicky." Patrik však nechtěl hrát také proto, že mu skončila smlouva s klubem a kdyby jel na MS, šel by vstříc možnému riziku, že se zraní a tak by ztratil veškeré ambice na jednání, ve kterém požadují finanční náhradu za předešlé roky. "Byl jsem i trochu znechucen a unaven z uplynulé sezóny a vím, že bych nepodával nejlepší a stoprocentní výkony. A to já od sebe vždycky očekávám. Nechtěl jsem tam jet a hrát na půl plynu," omluvil absenci Eliáš. Mistrovství světa pak Patrik nesledoval, protože v té době jeho tým ještě hrál.

Souboj s novou smlouvou

Patrika Eliáše čekaly v tomto roce nejen souboje na ledě, ale i souboj s novou smlouvou. Variant bylo více. Patrik však věděl, že chce být hráčem týmu New Jersey Devils, za který nastupuje už od sezóny 95/96, i přes to, že během posledního roku odešly z týmu takové veličiny jako Mogilnyj, Holík, Arnott i jeho dvojče Petr Sýkora, se kterým si skvěle rozuměli. "Chci být tím hráčem, který v kritických okamžicích na sebe vezme zodpovědnost a bude se snažit rozhodovat utkání. Myslím, že na to už mám." Bylo jasné, že pokud by se Patrik nedohodl na výši platu, bylo by jednou z dalších variant arbitrážní řízení, což je velmi nepříjemná záležitost. "Tři hodiny tam na vás zaměstnavatel hází špínu a za dva dny si máte třást rukou při podpisu nové smlouvy. Ty příběhy z arbitráží jsou docela síla, ale já si z toho hlavu nedělám, snad jsem tak špatnou práci neodvedl." Další možností byl start v dresu Znojemských Orlů. Arbitráž, ani start v české extralize se nakonec nekonaly. 15. července 2002 se třebíčský odchovanec dohodl se svým zaměstnavatelem a podepsal tříletou smlouvu za 15 miliónů dolarů. V prvním roce si již 26letý útočník přijde na 4,25 milionu, ve druhém na 4,5 milionu a ve třetím pak na 5,5 miliónů dolarů, což je oproti 750 tisícům dolarů, které si vydělával v předchozích sezónách velké zlepšení.